Vztahy mezi Evropou a Izraelem jsou stále napjatější. Všechny členské státy EU se postavily proti stavbě zdi, která odděluje izraelské a palestinské území. Šaron vyzývá Židy k opuštění Francie. Francouzi jsou uraženi, ale přiznávají, že počet antisemitských útoků prudce stoupá. Znovu a znovu musí Evropané přemýšlet o tom, zda se tu vzmáhá jen dočasně zasutý antisemitismus, nebo jen mírumilovní liberální Evropané nesouhlasí se Šaronovou politikou síly.
Nedávno jsem se ve venkovské hospodě setkal s tezí, že Hitler byl Žid. Pronesl ji jinak docela milý a nikoliv úplně primitivní člověk. Hovořilo se na to téma dlouze – Žid Hitler chtěl masakrem soukmenovců jen zakrýt svůj původ a mstil se osudu, že ho takto krutě geneticky vybavil. Jakékoliv argumenty nebo věcné připomínky byly zcela marné. Pozadím diskuse bylo totiž hluboce zakořeněné přesvědčení, že Židé ovládají svět – politicky, hospodářsky, zákulisně. V takto nastavené úvaze je pak Hitlerovo židovství v podstatě samozřejmou tautologií – byl nesmírně mocný, navíc to byla pěkná svině. Byl to tedy Žid.
Ve vesnici, která je jenom asi patnáct kilometrů od téhle hospody, jsem se setkal s lékařem, který sice není Žid, ale snaží se s celou rodinou konvertovat k judaismu. Dodržují rituály, lékař si nechal narůst pejzy, nosí čepičku, vypadá jako Žid. Říkal mi, že to pacientům ani sousedům vůbec nevadí. Naopak: čekárnu má stále plnější. Podle něj si totiž lidé vždy vážili toho, že Židé jsou vynikající odborníci a inteligentní lidé. A tak mu důvěřují a nemají s tím žádný problém. Ať si to alespoň zčásti namlouvá či nikoliv, má dva tisíce pacientů z širokého okolí a nesetkal se s žádným útokem na sebe ani na svoji rodinu.
Tak zase nevím. Patřím k těm, kdo si myslí, že Blízký východ by k dlouhodobému mírovému řešení potřeboval jinou politiku, než je ta Šaronova. Nedávnou akci Duha, při níž izraelské buldozery srovnávaly se zemí palestinské domy považuji za zbytečný a zločinný masakr. Patřím zároveň k těm, kteří antisemitismus považují za odporný nebezpečný násilnický potenciálně vražedný primitivismus, nekulturnost, ubohost…Věřím, že pro normální Evropany je zcela jasná hranice mezi kritikou státu Izrael a antisemitismem. Ale věřím i tomu, že iracionální nenávist k Židům je mezi těmi méně normálními hluboce zasutá v podvědomí, připravená se jasněji projevit, bude-li k tomu příležitost. Ono se kolikrát už zdálo, že Evropa je natolik kulturní a konsolidovaná, že se nemůže otřást v základech… Takže jde o to, kolik je mezi námi těch „méně normálních“ a nakolik umí tato současná evropská společnost vytvářet podmínky, v nichž se ty zasuté násilnické primitivismy nemají šanci projevit nijak masově, natož vítězně.
Připadá mi, že tomu druhému může pomoci ve stejné míře kritický vztah k politice státu Izrael – kritický v tomto smyslu může ovšem znamenat i souhlas, ale podložený argumenty a znalostí věci – i strašení antisemitismem.
