Milan Baroš SuperStar

Novináři jsou někdy směšní. Nijak zvlášť je nepřekvapilo, když se statisíce obyvatel této země každou neděli trápily či radovaly nad postupem či vyřazením své „superstar“. Zato když vypukla fotbalová horečka a na zelený trávník vyběhlo jedenáct skutečných superstar, vyrojila se řada komentářů plačíc nad kulturností českého národa. Dokonce i v kavárnách se najednou objevily televize, kde snad každý Čech mužského pohlaví (a celkem velké procento toho ženského) sledoval postup národního mužstva. „Jsme přece národ Dvořáka, Čapka a Masaryka!“, volají samozvaní specialisté na národní hrdost. „Góóó!“, ozývá se z kaváren místo odpovědi.


Přitom jde jen o to přiznat si, že člověk potřebuje zábavu. Meditovat o „kulatém nesmyslu“ je moderní v kruzích, kde se lidé zaklínají ČT2 jako jedinou televizní volbou, ale pak komentují SuperStar, která běží na Nově. O Milanu Barošovi se vyjadřují s despektem.
Mám k Milanu Barošovi osobní vztah. Když jsem si na podzim zlomil obě nohy a ležel v nemocnici s první dávkou opiátů, stalo se mu totéž. Dnes, necelý rok poté, ještě trochu kulhám, Baroš střílí góly. Moc dobře chápu jeho topornou chůzi, moc dobře si umím představit, jak ho ta noha bolí. Ale on se stejně rozběhne a většinou běží dokud neskončí „kulatý nesmysl“ v bráně soupeře. A mě to dělá dobře. Vždycky když se zkouším rozběhnout, myslím na Baroše a pak taky na pana doktora Ženčicu, díky kterému se můžu alespoň zkusit rozběhnout.
Proto mám velkou radost, že vám můžu oznámit, že agentura Profilmedia, pořadatel jediného kyberkulturního festivalu v Čechách, vyhlašuje pro Datatransfer 2004soutěž o třicetivteřinový „minifilmeček“, jingl, či klip, inspirovaný, jak jinak, nejlepším střelcem Eura 2004, Milanem Barošem. Všichni nezakomplexovaní umělci jej mohou doručit do konce srpna na adresu pořadatele a všichni ostatní jej v říjnu uvidí nejen na webových stránkách, ale také na projekci v divadle Archa. Super by bylo, kdyby se ukázal i Milan Baroš. Třeba ho už v říjnu předběhnu.