nahoru

Bude státní cena v televizi?

VLADIMÍR NOVOTNÝ 19. května 2004 • 02:11

Ať jsme ve vztahu k literární soutěži Magnesia Litera jakkoli zdrženliví, pouhý fakt, že udělování cen výhercům této soutěže letos stejně jako loni probíhalo před zraky početné a (doufejme!) pozorné obce televizních diváků (třebaže až o den později ze záznamu), nepochybně připoutal zájem veřejnosti k současnému literárnímu dění v republice. Ať byl příslušnou Literou dekorován ten či onen tvůrce, ať se nám zdálo být rozhodování porotců nemálo diskutabilní nebo naopak náležitě fundované, je dobře, že se v průběhu celé akce představila některá nová výrazná autorská jména.

Televiznímu publiku se zároveň připomněla i staronová spisovatelská jména - a přitom se "zviditelnili" rovněž známí aktéři našeho kulturního života (ba i politického, leč tím se nyní nezabývejme). To je dohromady vzato, sečteno a spočteno více než dobré - a dobré příklady zpravidla táhnou.
A tak není divu, že se v poslední době stále intenzivněji uvažuje o tom, zdali by na televizních obrazovkách neměli diváci být při tom rovněž v případě zřejmě vrcholné či významné události literárního života - totiž vyhlašování státních cen za literaturu a za překladatelské dílo. Vždyť letos budou tyto vavříny udělovány již podesáté, půjde tedy o malé jubileum! Tradiční rituál spojený s oznamováním vítězů, odehrávající se v Míčovně Pražského hradu, měl sice vesměs důstojný průběh a těšil se velkému zájmu v kruzích kulturní veřejnosti (ačkoli novináři nejednou dávali přednost knižnímu veletrhu ve Frankfurtu), platí však, že mediální efekt spojený s vyhlašováním nových laureátů státních cen by byl ještě výraznější, kdyby u toho byly televizní kamery. Přitom by celé akci nehrozila žádná bulvarizace: týkalo by se to krásné literatury (nebo překládání krásné literatury) a všelijaké dílčí zájmy by nevyhnutelně ustoupily stranou.
Koneckonců by nešlo ani o nějaké nepřirozené privilegování státních cen literárních: divadelníci si své vavříny udělují před televizními kamerami už drahnou dobu a podobně vlídná je televize i k jiným uměnám, jenom česká literatura a české umění překladu zůstává v tomto směru příslovečnou chudou Popelkou. A že se často žehrá, proč spisovatelé nejsou širší veřejnosti příliš známi? Možná i proto, že se v televizi objevují jen výjimečně, kolikrát televizní prezentaci ani nevyhledávají, což by se prostřednictvím přímého přenosu nebo záznamu z vyhlašování laureátů (a nejenom z letošního jubilejní akce) mohlo uvést na rozumnější míru. Nápad je to dobrý, záleží pouze na tom, zda do října dojde k dohodě. Nebo k jinému typu medializace celé slavnostní události. A neodpusťme si poznámku, že podzimní laureát by mohl poděkovat za své zvolení/vybrání i porotě, což třeba loni poměrně málo známého básníka Petra Kabeše vůbec nenapadlo...

VLADIMÍR NOVOTNÝ