nahoru

Porod doma aneb fanatismus

JANA DOLEŽALOVÁ 12. května 2004 • 10:58

Tak jsem si na vlastní kůži ověřila, že lékaři a porodní asistentky si nemají co do „militarismu“ či „fanatismu“, jak se navzájem obviňují, co vyčítat….


Lékaři o asistentkách tvrdí, že chtějí vehnat těhotné do nebezpečných situací porodů bez lékařského dohledu a asistentky o lékařích tvrdí, že by nejraději každou rodičku rozřízli a mimino vytáhli, aby si mohli načíst body a v pět jít domů a nečekat až hysterická máma po dvaceti hodinách vytlačí dítě.
Po šesti týdnech po narození dcery jsem navštívila ženskou lékařku, která mě sledovala během těhotenství. Kromě toho, že jsem se obávala její reakce na skutečnost, že jsem se jí během minulého půl roku zarytě tvrdila, že se rozhodně chystáme do porodnice, bála jsem se i jejích výhružných proklamací ohledně uskutečněného porodu doma. Jaký byl můj údiv, když ona mladá lékařka zajásala nad skutečností, že jsme rodili na porodní stoličce – sedět na bobku je přece pro rodičku ta nejlepší porodní poloha - a ještě více se rozradostnila, když zjistila, že nám při porodu asistovala porodní asistentka… V tu chvíli mi došla celá absurdnost boje lékařů s porodními asistentkami. Obě strany se nenávidí bez snahy proniknout do světa druhého. Lékaři dosud netuší, že žena chystající se porodit doma, ví o průběhu komplikacích a indiciích na lékařské zásahy pětkrát i desetkrát více než matka, která směřuje do porodnice, a podobnou přípravou prošel i její partner. A když už se k porodu doma schyluje, matka musí být naprosto zdravá, porodní asistentka kontroluje neustále její zdravotní stav i zdravotní stav miminka – a především – všichni účastníci porodu jsou si vědomi, že v okamžiku, kdy začne tělo signalizovat odchylku od přirozeného procesu a tím i možné, nikoliv nutné komplikace, odjíždí se do porodnice… Moje lékařka si tak, jako všichni ostatní lékaři dosud představovala porod doma jako zoufalou akci nezodpovědných rodičů, kteří se sami zamknou v domácnosti a odmítnou odjet pryč, děj se co děj. A když to dobře dopadne – no tak hurá! Jak byla nyní lékařka překvapena všemi souvislostmi. Se zaujetím naslouchala skutečnosti, se kterou nebyla nikdy konfrontována. Nyní by s ní měly komunikovat porodní asistentky, které se nikdy nesetkaly s lékaři, jenž umí naslouchat a jsou nakloněni rozumným argumentům a zlaté střední cestě. Protože fanatismus bez schopnosti naslouchat nevede vůbec nikam.

JANA DOLEŽALOVÁ