Gratuluji, Donalde!

Prezident Bush podpořil ministra obrany Donalda Rumsfelda. Dalo se to samozřejmě čekat, oba politici jsou příliš propojeni ve vztahu k irácké válce a útokem na Rumsfelda by Bush přiznával vlastní chyby. Prohlásil tedy: „Odvážně vedete náš národ ve válce proti terorismu. Odvádíte skvělou práci.“


Mnozí kritici amerického útoku na Irák si ovšem od počátku mysleli, že válka může rozmachu světového terorismu spíše napomoci. V Iráku sice vládl diktátor a zločinec Saddám Husajn, ale nebyl to Afghánistán, nebylo to sídlo Al-kajdy. O stycích a sympatiích mezi Saddámem a bin Ládinem se vedly pouhé spekulace podobně prokazatelné a efektivní, jako o zbraních hromadného ničení. Teď je situace jiná: Americký útok, přítomnost a chování Američanů v Iráku jsou nesmírně úrodnou půdou pro eskalaci teroristických útoků. Respektive pro pocit části islámského světa, že tyto útoky jsou oprávněné a že jsou jedině možnou a účinnou zbraní proti expanzi nepřátelského světa západního.
Blíž pravdě než prezident Bush tak může být voják, který se vyjádřil v diskusi k důsledkům skandálu v iráckých věznicích asi takto: „Nyní už bojujeme s iráckým lidem…každý Iráčan je teď potenciální bojovník…nemůžeme už získat jejich srdce a mysl. Nenávidí nás, nenávidí nás víc než kdykoliv dřív.“
Snaha americké vlády a armády přesvědčit svět, že mučení iráckých vězňů je selháním několika jednotlivců, je logická. Nikoliv však přesvědčivá, a to ve dvou ohledech. Iráčany přesvědčit nedokážou tak jako tak. Ostatní uvažující lidé si nadále budou klást otázky: proč dozorci neměli ani ponětí o svých povinnostech daných mezinárodními smlouvami, jaká byla úloha tajných služeb a soukromých vyšetřovatelů, kteří údajně dozorce instruovali, je pravda, že o mučení věděly armádní špičky už dlouho a snažily se ho utajit, proč Američané ignorovaly kritiku Mezinárodního červeného kříže a dalších institucí, může exemplární potrestání několika dozorců sejmout vinu z armádních a politických špiček…? Ostatně: nynější opatření v iráckých věznicích leccos napovídají – jejich nový šéf prohlásil, že z vězení Abu Ghraib propustí během krátké doby až 2000 zadržených, čtyři stovky z nich během týdne. Co myslíte, nepodporuje to podezření, že řada ze zadržených byla ve vězení zbytečně, či protiprávně? A je možné, aby to také mělo na svědomí několik jednotlivců na nejnižších příčkách armádní hierarchie?