Kolekci digitálního umění onedotzero není třeba příznivcům nových médií představovat. Původně čistě ostrovní festival umělců nových médií, dal možnost prezentovat komerčním a reklamním grafikům jejich digitální dílka a vize. A to jak ty dělané na zakázku velkých firem, tak ty, které vznikaly v malých produkcích. Kromě krátkých uměleckých filmů se tak v každoročním výběru objevují i reklamy na Nike či Opel nebo klipy Groove Armady, Chemical Brothers, Massive Attack či Fat Boy Slima, většinou v delších verzích než snese MTV.
Kolekci digitálního umění onedotzero není třeba příznivcům nových médií představovat. Původně čistě ostrovní festival umělců nových médií, dal možnost prezentovat komerčním a reklamním grafikům jejich digitální dílka a vize. A to jak ty dělané na zakázku velkých firem, tak ty, které vznikaly v malých produkcích. Kromě krátkých uměleckých filmů se tak v každoročním výběru objevují i reklamy na Nike či Opel nebo klipy Groove Armady, Chemical Brothers, Massive Attack či Fat Boy Slima, většinou v delších verzích než snese MTV.
Za sedm let existence si festival vydobyl světovou prestiž a výběr „nejdůležitějších událostí z oblasti digitálních médií“ se prezentuje nejen v domovském Londýně, ale i na dalších místech světa ( Hong Kong, Shanghai, Sydney, Montreal aj.) či různých dalších velkých festivalech ( jako je třeba legendární Sonar ve španělské Barceloně).
V rámci produkce festivalu také vznikl například výtvarný dokument popové skupiny Saint Etienne o Londýnu názvem „Finisterre“, ale také série televizních dokumentů pro Channel 4 Onedottv UK a Onedottv Global představující vrcholy digitální tvorby širokému publiku.
Se zvětšujícím se počtem vlastních televizních a video produkcí však kvete i samotný festival. Každým rokem narůstá jak počet sekcí, tak vliv festivalu - a dnes vlastně produkční společnosti či kreativního studia - který zachycuje nejnovější trendy v oblasti digitálního videa ve všech jeho formách, od reklamní grafiky až po umělecký film. Jeho způsobem tak posouvá hranici umění směrem k novým směrům vzniklým díky vlivu popovému průmyslu a novým počítačovým technologiím. Díky těmto vlivům se jednak výrazně snížily náklady na výrobu zajímavého několikaminutového snímku, ale také se změnily formáty (filmové titulky, intra k počítačovým hrám atp.), ve kterých se dá předvést nejen řemeslná zručnost a tvůrčí invence, ale také najít estetická hodnota.
A proč tu vlastně píšu o festivalu, který proběhne v Londýně od 28. května do 6.června 2004? Protože po sedmi letech se do výběru nejlepších grafických videí (v sekci Graphic Cities) propracoval i české dílko. Jde o klip brněnské hiphopové skupiny Naše Věc se zpěvačkou Pawlee Virtual Soul Waste
, která vyšla na jejich posledním albu Hořký menu.
Pro hiphopery netypickou, pomalou skladbu s triphopovou náladou a ženským vokálem - blízkou třeba britským Portishead - si pro krátký film vybral multimediální umělec David Možný, vystupující pod značkou Dfx. Podle vlastních slov nakoupil knížky o německé panelákové architektuře ze sedmdesátých let, přidal pár obrázků z knížky o pokojových květinách a něco interiérů z rumunský časopisů o nábytku ze stejné doby a potom pět měsíců scannoval a animoval ve Photoshopu. Vznikl dvouminutový animovaný film, který je průlomový nejen proto, že se dostal do prestižního světového výběru , ale také proto, že vznikl doma, bez nákladného rozpočtu a bez výmluv, že něco nešlo udělat, protože na to nebyly peníze. V digitální době už totiž stačí jen nápad a trpělivost, počítač jako David Možný máme všichni doma taky.
