I když se to ještě neprojeví ani dnes, ani zítra ráno, už delší dobu a zvlášť po vstupu (tj. po přijetí) do Evropské unie se nad českou literaturou vznáší hamletovská otázka, zda bude či nebude, zdali bude česká nebo bude jen pocházet z českých zemí atakdál. Málokdo si uvědomuje, že celá řada zejména mladých tvůrců už teď básní nikoli v češtině, nýbrž v angličtině, že též prezident PEN klubu Jiří Gruša si získal ve světě renomé především jako (i) německy píšící tvůrce. A jazykům národních literatur hrozí fakt, že esemesky tíhnou k potírání jazykového svérázu a mohou být také postupně nahrazovány zcela nadjazykovými kombinacemi, kupříkladu soustavou tří teček...
- a tváří v tvář globalizujícímu se světu nebude mít česká próza nijak na růžích ustláno. Zvláště když, jak díky Umbertu Ecovi dávno víme, zbylo již jen jméno růže.
Nějaké vědomí o svých tradicích, minulosti a přítomnosti by však měla česká literární kultura ještě dlouho ve světě udržovat, a to nejen v tzv. horních patrech kulturního dění (veletrhy, kongresy PEN klubu atp.), ale rovněž prostřednictvím mnohokrát podceňované, leč nesporně užitečné "drobné práce". Čili namátkou i zásluhou regionálních tisků, jimiž je možné zprostředkovávat potřebné znalosti o naší literární současnosti, anebo o jejích předchůdcích - kupříkladu právě v regionálním měřítku. Takové drobné tisky totiž představují zdánlivě sice nepatrný, nicméně nezanedbatelný přínos naší literární kultury do kulturního fondu Evropy, především jsou-li připravovány citlivě a se zjevnou péčí.
Například občanské sdružení Pro libris v Plzni (v součinnosti s místním nakladatelstvím Fraus) nyní v souvislosti s loni vyhlášeným Rokem Karla Klostermanna, autora Šumavy a Pošumaví, připravilo za podpory Města Plzně malý jubilejní tisk: trojjazyčné vydání Klostermannovy povídky Na cestě k domovu, v níž se velmi reliéfně zrcadlí umělcův smysl pro atmosféru šumavských končin a zejména pro povahokresbu dobových postaviček, zasazených do jedné dramatické epizody z dávného 19. století. O to, aby přednosti spisovatelova vypravěčství, vyhovujícího principům evropského literárního regionalismu, se prosadily i v německém a francouzském znění, se zasloužili překladatelé Winfried Baumann a Anne Pougnard. Publikace vyšla s ilustracemi Ladislava Sýkory a v redakci Jany Horákové a Václava Maliny - a celé trojjazyčné, zčásti dárkové vydání iniciovala Danuše Bělohlávková. Co k tomu dodat? Je to sice všehovšudy nepatrná kulturní kapka z povodí klasické české prózy do mnohamoří evropské klasiky, zato literární kapka živé vody.
