Jeden z amerických vojáků obviněných z mučení iráckých vězňů se hájil tím, že nedostal žádné instrukce, jak se má k zajatcům chovat. Ženevskou konvenci nezná. Neslyšel o ní. Bravo! Mluví-li pravdu, vyplývají z toho dvě věci. Zaprvé: není-li omezen instrukcemi, považuje mučení zajatců za normální. Zadruhé: zločinu se dopustili i jeho nadřízení.
Nekritičtí proami nadšenci se snaží bagatelizovat informace o zvěrstvech v iráckých věznicích třemi způsoby. Jednak říkají, že několik hlupáků se najde vždy a všude, zvlášť ve stresových podmínkách strachu a boje se mohou výrazně projevit. Ti tvrdší mají zato, že fanatickým muslimům nějaké to mučení jedině prospěje, že oni se chovají přece ještě hůře. A konečně říkají, že vyšetřování případu je důkazem toho, že Američané postupují spravedlivě a podle zákona. Tyto způsoby obhajoby jsou hloupé, demagogické a nebezpečné.
Informace z vyšetřování stále ve větší míře ukazují, že mučení se neomezovalo na těch několik případů odhalených nedávno. Že je spíše běžnou praxí po celou doby války a že se na jeho organizaci a na jeho ukrývání před veřejností podílejí tajné služby i armádní důstojníci. Svědčí o tom mimo jiné odvolání velitelky jedné z věznic už v minulém roce, problémy, které měl Mezinárodní červený kříž, aby se do věznice dostal, opakovaná upozornění Amnesty International… Odpovědnost přitom zdaleka nepadá pouze na ty konkrétní strážné, kteří Iráčany bili či ponižovali. Armáda jako taková totiž ručí zato, že strážní projdou příslušným výcvikem a budou seznámeni s příslušnými normami a zákony.
Nezákonnost počínání americké vojenské správy v Iráku se tím však zdaleka nevyčerpává. Mezinárodní právo totiž zřejmě porušuje i tím, jak ve vězení nakládá s více než deseti tisíci civilisty. Ti mají podle mezinárodních smluv právo na omezenou dobu pobytu ve vazbě, nejrychlejší možný termín soudu, jejich příbuzní mají právo na informace o tom, kde a proč vězni jsou. V mnoha případech nejsou zřejmě tato práva naplněna.
Vývoz demokracie a práva do Iráku se tedy Američanům nedaří hned dvojnásobně. Zaprvé se nedaří. A zadruhé je otázka, co to tam vlastně vyvážejí?
Je zajímavé a možná příznačné, že jedním z důstojníků, který dostal na starost zvládnutí situace v iráckých věznicích, je bývalý velitel tábora v Guantánamu. Že by to znamenalo, že Guantánamo je vzorovou věznicí, kde jsou práva vězňů vzorově zajištěna?
