„Tak už mi týden píšou mejly jenom viry“, řekl mi včera můj kolega a mě napadlo, jak je zvláštní, že negativní stránky internetu jako jsou viry, spam či hoaxy se pomalu stávají výsostně mainstreamovým a povrchně pojímaným tématem. Efektní nálepky mediálně atraktivních názvů virů ( za kterými se většinou skrývá psychologická úvaha na co asi může většina blbců kliknout) vytahují do popředí ničím převratné prográmky a pomalu se zapomíná, že viry začali psát skvělí programátoři pro zábavu či proto, aby otestovali možnost manipulovat s operačním systémem.
„Tak už mi týden píšou mejly jenom viry“, řekl mi včera můj kolega a mě napadlo, jak je zvláštní, že negativní stránky internetu jako jsou viry, spam či hoaxy se pomalu stávají výsostně mainstreamovým a povrchně pojímaným tématem.
Efektní nálepky mediálně atraktivních názvů virů ( za kterými se většinou skrývá psychologická úvaha na co asi může většina blbců kliknout) vytahují do popředí ničím převratné prográmky a pomalu se zapomíná, že viry začali psát skvělí programátoři pro zábavu či proto, aby otestovali možnost manipulovat s operačním systémem.
A spam je skutečně otravná záležitost, na druhou stranu natolik silné médium, že by si zasloužilo propátrat i z jiného pohledu než z toho obchodního.
Ne, že by nebyly pokusy zneužít tyto jevy k „uměleckým“ projevům. Například nositelé ceny Weby 1999, nizozemské duo JODI zahltilo mail list intelektuálního serveru Rhizome 1039 zprávami „uměleckého spamu“, na konci století dokonce vznikaly onlinové sbírky poezie inspirované reklamními slogany užívanými v amerických či australských spamech a formu spamového mailing listu používali básníci i k distribuci svých výtvorů.
Síťové umělce však byli inspirovaní přirozeně i viry. Například evropská net. artová skupina 0100101110101101.ORG překvapila všechny na benátském Biennale 2001 tím, že festivalovou síť zaplavila virem „bienale.py“, která byla reflexí mediálně provařených virů Melissa (což je častý pseudonym pornohereček) a Lovebug (využívající manipulaci reklamní kampaní obchodníků v souvislosti s tzv. „svátkem zamilovaných“).
Jejich akce ( v níž programátorskou část obstarala jiná legendární skupina epidemiC ) však byla spíš komentářem ke skutečnému viru. Program infikoval jen programy napsané nepříliš používaném experimentálním jazyce Python, o své akci informovali Microsoft i antivirového giganta McAfee, zdrojový kód vytiskli na 2000 triček atp. Nicméně alespoň mohli vyslovit myšlenku, že „ zdrojový kód je výtvor lidského mozku stejně jako hudba, básně nebo obrazy“.
Je to přesně tak. Uvažujeme-li o internetu jako o síti jak technologické, tak společenské, hrají v ní viry zahlcující systémy stěžejních serverů a ubírající čas lidí, kteří je musí přečíst a smazat ( nebo alespoň smazat) velmi negativní úlohu, která jde proti smyslu sítě samotné, tedy proti co nejsnazší konektivitě. Měli bychom však na ně být připraveni a v medicínském smyslu očkováni. To je smysl uměleckého spamu i virů .
