Není cena jako cena, a když se našinec podívá, jaké literární tituly a jaképak beletristické knížky byly nominovány na Magnesiu Literu, vskutku neví, zda má žasnout (jsa laikem), anebo se raději divit (jsa odborníkem). Celá Magnesia Litera není ale dohromady nic jiného než banální televizní šou, nad kterou nemá valného smyslu hádati se o nerozumné, byť se to vše tváří jako nadmíru rozumné. Tudíž dále od ní, dále.
I když se o tom nepíše a nebude mluvit v médiích, popravdě řečeno se nyní dostává české literární a knižní kultuře podstatně závažnějšího ocenění, než je spektakulární Magnesia. Nedávno se (a to na pražském Velvyslanectví Republiky Slovinsko) vůbec poprvé v dějinách Slovinska udělovala prestižní Laurinova cena, kterou nyní hodlá pravidelně vyhlašovat Sdružení slovinských překladatelů za největší zásluhy na poli propagace písemnictví této malé země, s níž teď svorně přistupujeme či vstupujeme do Evropské unie. Když se to odehrávalo v Praze, pak je nabíledni, že prvním laureátem se stal náš slovinista František Benhart, jehož výsledky v daném oboru jsou přímo legendární. Ale nejen to: Benhart agilně působil i v opačném směru: překládá do slovinštiny také naše básníky a prozaiky a jako duchaplný a prozíravý literární kritik, který v letech 1969-1989 doma skoro nesměl publikovat, systematicky na stránkách slovinských literárních periodik referoval o všem, co v Čechách v té době vyšlo hodnotného. Není jeho vinou, že toho nebylo mnoho a že se mnohem víc rozepisoval o současné slovinské literatuře. Benhart si už v Slovinsku vysloužil vícero významných ocenění, stal se i členem ljubljanské Akademie věd. Koneckonců aby ne: jak on sám konstatoval na malé recepci pořádané slovinským ambasadorem Dragem Mirošičem, této malé literatuře se už věnuje (což je k nevíře) plných pětašedesát let.
A hned příští pondělí se koná další uznáníhodný akt vůči naší literatuře: Viktor Brož, velvyslanec Chorvatské republiky v ČR, pořádá spolu s předsedou Senátu Petrem Pithartem slavnostní prezentaci velkolepé chorvatské antologie české poezie, začínající Proglasem a uzavírající se současnou tvorbou. Na vzniku této publikace má olbřímí podíl Dušan Karpatský, nedávný laureát státní ceny za překlad uměleckého díla - a podle mluvčích chorvatské veřejnosti je nynější nádherná antologie pouze malou splátkou toho, co všechno už Karpatský vykonal pro slávu chorvatského písemnictví. Tyhle momenty literárního života se sice neobjevují v televizi, zato však nemají jepičí trvání!
