Ne, že by to bylo, to nejdůležitější. To ani zdaleka ne. Ale přece mi připadá důležité ještě se vrátit k jedné věci, která souvisí s madridskými atentáty. Večer po atentátech hrály tři španělské fotbalové kluby své pohárové zápasy. Hráči nastoupit nechtěli. Ale fotbalová federace rozhodla, že zápasy se prostě hrát budou.
Fotbaloví funkcionáři argumentovali tím, že přeci teroristům nepodlehneme, ukážeme jim, že se život nezastaví. Že právě takto silně a svobodně promluví duch fotbalu. Obávám se, že tady nějaký duch opravdu promluvil. Duch naší moderní společnosti.
Jistě. Lidé to znají ze svého osobního života. V malém, ale vždy stejně naléhavě. Když zemře někdo z rodiny, někdo koho měli rádi. Život se nezastaví. Zpravidla se lidé nezhroutí ze ztráty natolik, aby nebyli schopni zařídit pohřeb, aby nemohli znovu začít chodit do práce. Aby se nepostarali o ostatní členy rodiny… Ale zpravidla také lidé nechápou tezi „život jde dál“ tak, že v den úmrtí blízkého člověka nezruší předem dohodnutý veselý večírek, nebo nenechají propadnout lístky na muzikálové představení. To by spíš podle mě znamenalo, že život už nejde dál. Že se nějak zadrhnul, pozbyl kritérií, citu, vyprázdnil se a spíš se jen tak propadnul do té své prázdnoty, spočívá v ní, aby mu náhodou ve vší vážnosti nedošlo, nakolik je zranitelný.
Ale fotbal must go on. Takže možná titíž lidé, kteří si s chutí na stadionu zakřičeli "Gól!", se po skončení zápasu vmísili do davu demonstrantů a zakřičeli si se stejnou vervou "Mír!" a "Pryč s terorismem!"; Vypadá to trochu, jako by ty věci měly stejnou váhu. Stejnou důležitost.
Jako bychom se do té či oné masy chodili především schovat před tím naléhavým smutkem, před tou prázdnotou. Nechceme se přece pokud možno nechat nějak drasticky vyrušit ze svého poměrně snadného, zábavného života.
A tak trochu pozbýváme kritérií, citu, odvahy a spousty dalších věcí. Tím nemyslím, že bychom se měli opásat zbraněmi a vyrazit hledat teroristy do afghánských hor. Myslím tím, že jsme dost snadno manipulovatelní, protože si neustále vzájemně nabízíme možnost vcelku bezpečného a zábavného úkrytu v nějaké mase. A myslím tím, že duch fotbalu promluvil mimořádně hloupě.
