„Patrik konečně došel k závěru, že fotit jen pro zábavu je nesmysl, když dělá tak pěkné fotky,“ sdělila mi po telefonu Petra. Ono prohlášení znamenalo, že ač Patrik nijak akční k čemukoliv, se nechal Petrou přesvědčit, že lepší, než se potácet mezi nijak lukrativními zaměstnáními, jež ho stejně nebaví, bude stát se fotografem a vydělávat velké peníze…
„Včera jsem vzala Patrika za kamarádem Tiborem. Ten taky nevystudoval žádnou fotografickou školu a focením se živí,“ volala mi nadšeně Petra po týdnu. „Jenže kariéra Patrika jako fotografa bude asi neuskutečnitelná, protože trh s fotografy je prý teď docela přeplněný,“ poklesla s hlasem. „Když Tibor před deseti lety začínal, fotografů nebylo tolik, tak se mezi ně snadno dostal,“ vzlykla téměř plačtivě. Neměla jsem pro ni příliš slov útěchy. „Když Tibor začínal, tak se focením taky hned neživil. Dělal správce nějakýho objektu a kdykoliv jsem potřebovala něco vyfotit, okamžitě zaskočil. Byl k dispozici kdykoliv. Zachránil mě dokonce, když mě zradil fotograf při reportáži o porodu doma a ve tři ráno, když začala holka rodit mi oznámil, že ráno fotí docela jiný kšeft, tak ať si reportáž vyfotím sama. A kdo to fotil? Tibor…“ Petru příběh nedojal. On ji vůbec historie vzestupu Tibora moc nebrala, když má doma Patrika, který prokazatelně hezky fotí a odchází z jedné práce do druhé, protože ho žádná nebaví. Bylo by více než spravedlivé, kdyby se odteď živil focením. Spousta lidí se přece živí více než slušně tím, co je baví… Možná jsem to neměla říkat, protože Petra Patrika stále bezhlavě miluje a v té době je těžké vyslovovat jakékoliv reálné soudy. Nicméně, vyslovila jsem to. „Když on Tibor, aby mohl dnes vydělávat focením a být zaměstnaný v téměř nejčtenějším časopise, fotí poctivě už deset let, bez ohledu na peníze. Proto je tam, kde je.“ Petra buď moji moralitu nepochopila, nebo jí připadalo příliš kruté vystavovat svého miláčka tak strastiplné cestě. Tato varianta se jí prostě nezdála. Položila telefon a šla poslouchat Buty, které ve Svěrákově Jízdě objevila kdysi celá republika, ač do té doby hráli poctivě deset let po moravských klubech. Já si pustila CD Kabátů, kteří prodávají statisíce desek, neb poctivě hrají a koncertují více než deset let. A můj muž zrovna točil z vrtulníku nový klip Leoše Mareše, nad nímž intelektuálové dosud ohrnující nos doslova užasli, když překvapeně objevili, jak na vyhlášeních Českých slavíků brilantně moderuje. Jenže on své bonmoty, vtipy a komentátorství piloval deset let na rádiu Evropa 2. No jo, buď je člověk geniální a od boku bez přípravy vytvoří tak úchvatné produkty, že jsou lidé ochotni za ně okamžitě vydávat děsivé peníze, nebo je normálně talentovaný a musí na sobě dlouho a usilovně pracovat. A když to vydrží poctivě, alespoň těch deset let, tak ho k tomu stejně dohnala láska či umanutí profesí, a bude to dělat dál, bez ohledu na to, zda vydělává z pohledu standardně pracujících velice neslušné peníze.
Diskuse na téma:
Máte zaručený recept, jak udělat kariéru za dobu kratší než je deset let?
