Causa, případ, aféra… takové zprávy mívají v médiích punc atraktivnosti. Jsou však pravdivé? Už Solženicyn, přistěhovavší se na „západ“ s překvapením zjistil, že se novináři nenamáhají se souvislejším pojetím daného problému…
„Po nedávných nadšených článcích se na mě začaly hrnout nadávky západního tisku, a to byl hezky prudký obrat během tří neděl! Kdyby si to aspoň pozorně přečetli, ale z rozezlených ohlasů se ani jednou nic takového neozvalo, novináři se prostě nenamáhali se souvislým čtením. Tehdy mě to překvapilo, ale později se ukázalo, že ležérnost je jejich typickou vlastností,“ popisuje Alexandr Solženicyn v druhé části své autobiografie „Zrno mezi žernovy“ přístup médií k jeho osobě, konkrétně komentáře k Dopisu vůdcům, který ze Švýcarska odeslal do své vlasti.
Minulý týden jsem potkala blízkou osobu zpěváka Petra Muka. Mluvila o médiích se stejným roztrpčením jako řádky Solženicynovy. Média v tu dobu začala zpravovat o cause „Petr Muk a drogy“, o zpěvákově údajném spolčení s drogovými dealery a jeho zapojení v nadcházejícím soudním procesu. Vyposlechla jsem si osobní verzi a pak se pročetla tiskem. Verze médií vystavěla své zprávy na obviněních o drogových obchodech a citacích ze soudního spisu, zejména zdůrazněnými pasážemi, čeho se měl zpěvák dopustit, takže vyjádření hlavní osoby causy, tj. Petra Muka, působila jaksi navíc a nepatřičně… Verze osobní byla prosta jakékoliv atraktivity: Petr se seznámil s člověkem, který byl později zatčen v souvislosti s obchodováním s drogami. Petr má v případu svědčit. Tečka. Co však bylo smutné, a to ona osoba zdůraznila – o případu skandálně neinformoval pouze Blesk, ale i ostatní, rádoby „solidní“ tiskoviny… Co na to říci? Že média jsou především show pro lidi, pohádkami, příběhy… pro něž je realita příliš šedá? Dá se to vysvětlit lidem, kteří stále ještě věří v hodnověrnost onoho tisíckrát omílaného „co je psáno, to je dáno“?
OTÁZKA: Berete média vážně? Věříte jimi předávaným informacím?
