Od umělého krocana k pravému Saddámovi a ke stíhačkám

Před nedávnem vyšlo najevo, že prezident Bush při své utajené a překvapující cestě do Iráku nenabízel vojákům šťavnaté kousky krocaní pečínky, nýbrž, že před fotografy postával s nakašírovaným umělým krocanem, kterého nepochybně s vojáky nejedl. Těžko pochopit logiku té věci, ale média – alespoň česká – se milosrdně aféře příliš nevěnovala. Když už Bush do Iráku přiletěl, proč nemohl opravdu porcovat pečínku? Nebo se s krocanem nechal fotiti kdesi ve filmovém studiu ve Washingtonu?



Ani další irácké aféry neměly velký ohlas – nejprve Američané vyloučili z obnovy země státy, jež kritizovaly válku, tedy Francii a Německo. A pak se ukázalo, že jedna z amerických firem, dodávajících do Iráku, předražila své zboží o desítky milionů dolarů. Shodou okolností firma, jejímž šéfem býval současný americký viceprezident. To vše bylo přehlušeno zvučným “we got him”. A to logické pochopitelně je. K tomu není co dodat – bude nepochybně dobře, když Saddám stane před soudem. Na druhou stranu by to nemělo přinést nekritické všeobecné nadšení ani pokud jde o situaci v Iráku, ani ohledně americké politické scény.
Ta se nám představila i v souvislosti s tendrem na stíhačky. Nechci tady hodnotit, nakolik je celý tendr v pořádku a zda opravdu potřebujeme stíhačky. Pozoruhodné mi připadá, že poté, kdy expertní skupina dala přednost švédským Gripenům, ozvali se Američané s tím, že by mělo být ještě druhé kolo výběru. Taky zvláštní logika: byla tu určitá pravidla soutěže, podle nich zřejmě vedou Gripeny. To je špatně, protože pro Američany by bylo lepší, kdyby vyhrály americké stroje. Tak to znovu otevřeme, dejme ostatním šanci, aby změnili nabídku… No, na druhou stranu to možná zase není až tak špatné. České prostředí je proslulé korupcí, kdekterý velký tendr je podezřelý. A tady nám Amerika ukazuje jinou, vskutku liberální cestu – žádná korupce, docela normální transparentní nátlak přímo na vládu. A naprosto liberální – silnější zvítězí.