Opět spisovatel prezidentem - tentokrát mezinárodním!

V době, kdy se české písemnictví brání agresivitě bavičských vypravěčských postupů, které ji uvádějí v pokušení být něčím, čemu kdysi Karel Čapek říkával "román pro služky" a mínil tím nikoli tzv. červenou knihovnu, nýbrž všelijaké krváky a dryjáky, dostalo se naší literární kultuře mimořádného uznání. Ve čtvrtek byl totiž na kongresu Mezinárodního ústředí PEN klubu v Mexiku zvolen jeho prezidentem básník, prozaik a publicista Jiří Gruša.

Necitovali jsme Čapka náhodou: právě on přece patřil k horlivým propagátorům světové spisovatelské organizace a iniciátorem založení PEN klubu v Československu. Ten u nás neměl v letech 1939-1989 na růžích ustláno, nadlouho mu dokonce byla znemožněna z politických důvodů jakákoli činnost a teprve v průběhu roku 1989 povstal z popela jak bájný Fénix.
Došlo tedy k něčemu, o čem mohl Čapek jenom snít: český spisovatel byl po mexickém literátu Homeru Aridjisovi zvolen do čela této prestižní instituce. PEN klub má v cizině větší prestiž než u nás, ačkoli i České ústředí (sídlící ve velice skromných prostorách a často s potížemi shánějící finance na svou činnost) si v literárních kruzích získalo solidní renomé; veřejnost toho však o našem PEN klubu mnoho neví. Připomeňme, že už jedenáct let stojí v čele pražské filiálky prozaik a filmový scénárista Jiří Stránský, dlouholetý politický vězeň, a tak nikoli náhodou k prioritám činnosti naší pobočky PEN klubu náležejí akce na podporu vězněných nebo pronásledovaných autorů v zahraničí.
Kandidaturu Jiřího Gruši navrhla rakouská pobočka PEN klubu, čili spisovatelé ze země, v níž náš literát působí a kde jako diplomat nepochybně hodně učinil pro její lepší vztahy s Českou republikou, stejně jako předtím na diplomatickém kolbišti ve Spolkové republice Německo. Také němečtí literáti proto Grušu podpořili, stejně jako například Maďaři, Slováci nebo Slovinci. Snad poprvé tedy v čele PEN klubu figuruje autor z malé středoevropské země. Bezpochyby Grušovi pomohlo, že má velké zkušenosti z kulturního života v západní Evropě, že on sám píše svá literární díla nejen česky, ale i německy, a že je schopen komunikovat ve více světových jazycích, což opravdu nebývá běžné. Jestliže však doma není nikdo prorokem, zdá se, že jím bohužel není ani Gruša: na státní cenu ho letos nikdo nenominoval a idea vydávat Spisy Jiřího Gruši, s níž přišel Odeon roku 1990, věru dávno již upadla v zapomnění. Teď se samozřejmě ukáže, zda bude Grušovo zvolení něčím prospěšné pro českou literaturu, tříštící se na tvorbu komerční a nekomerční. Ale i kdyby ne, volba českého spisovatele za prezidenta Mezinárodní PEN klubu je přinejmenším cosi jako zlaté literární Nagano. Gratulujeme!