-OVÁ

Kamarádka Alice sice vystudovala školu v Praze, ale s uznáním diplomu ve Švédsku, kde žije její rodina, má velké problémy. Ne proto, že by Švédsko neuznávalo diplomy zahraničních univerzit jako Česká republika, právě naopak. Důvod je jiný. Na diplomu má napsané jméno Cieslerová, zatímco ve skutečnosti se jmenuje Ciesler. Skutečnost, že zatuchlý šovinismus v našich krajích úporně přechyluje všechna cizí jména, se ve Švédsku jako argument dost těžko obhajuje...

...
Ona kamarádka tady vystudovala ještě před platností Zákona o matrikách, podle kterého je od roku 2001 možné pro cizinky ponechat si vlastní jméno bez přípony a pro Češky, provdané za cizince, zvolit si jméno bez přechýlení. Dnes už je problém formálně vyřešený. Přesto se v médiích úporně přechyluje dál. Ne však ve všech. Krásný příklad naprostého chaosu v přechylování prokázala sobotní komedie na Nově, Nothing Hill, ve které hlavní hrdina, jenž hledá v hotelu herečku, do které se zamiloval, zkouší recepčnímu vyjmenovávat ženská jména, pod kterými by mohla být hvězda v hotelu ubytována. Půvab je v tom, že zatímco v originále a na videokazetách s českým dabingem, které jsou běžně v prodeji, figurují jiná jména než v dabingu na Nově. Znáte-li originál, náhlá deformace jmen přidáním koncovky –ová, vám z úst hrdinových připadá jako hloupý vtip či neumětelství překladatelovo. Jenže překladatel se drží principu úporného zachovávaného v některých médiích. Takže zatímco někde mluví či píší o Britney Spears, jinde mluví o Britney Spearsové. Většinou se setkáte s první možností. A nikdo se nad tím nepozastavuje. Všimněte si ale například, že jméno mé bývalé spolužačky Alice Nellis, nikdo na Alici Nellisovou nepřechýlí. Nikdo by si to vůči její osobě nedovolil. Alice by se tomu razantně bránila, což ovšem Spearsová nemůže, a nemůže to ani udělat jakákoliv cizinka, jejíž jméno je v médiích zdeformováno. Nemá na publicisty a média takový vliv. Tady však už nejde o otázku pravidel a principů, ale jen o úkaz zatuchlého trvání na starých zvycích, udržování starých principů „bývalého režimu“, kde převládala netolerance k jinakosti a strach z ní, potřeba kontrolovat, usměrňovat a omezovat druhého do univerzální formy. A také specifické určení rolí. Pokud jste zapomněli, přípona -ová u jména je prvotně výrazem vlastnictví ženy jejím manželem. I když je čím dál podezřelejší, pokud někdo manipuluje s identitou druhého, třeba tím že záměrně mění jeho jméno, mnohdy se ještě dnes tento zvyk setkává s uznáním. I to je náš obraz.
Otázka do diskuse: Máte pocit, že urputné české přidávání koncovky –ová k ženským jménům cizinek je v pořádku?