Rozhořčené diskuse vyvolaly výsledky průzkumu veřejného mínění v zemích Evropské Unie na téma "kdo je největším nebezpečím pro světový mír". První místo totiž obsadil stát Izrael. V očích Evropanů "porazil" takové země jako jsou Irán nebo Severní Korea. Na čtvrtém místě skončily Spojené státy. Izraelští politici se nechali slyšet, že v Evropě se znovu vynořil nikdy nezkrocený, hrozivý antisemitismus ve své typické podobě: Potřebujete najít viníka? Konkrétně třeba hrozbu pro světový mír? Prosím, je vždy po ruce. Za všechno mohou Židi.
Diskuse o výsledcích průzkumu se v médiích téměř překrývaly s připomínkou Křišťálové noci, která před pětašedesáti lety odstartovala pogromy židů před druhou světovou válkou. S neméně vášnivou a rozporuplnou diskusí o tom, zda je přijatelné, aby na památník obětem holocaustu dodala ochranný protisprejerský nástřik firma, která za války dodávala smrtící plyn do koncentračních táborů. A konečně i se zprávou, že odhalení jiného židovského památníku v Německu provázela mimořádná bezpečnostní opatření, protože policie zjistila, že neonacistická skupina chystá při této příležitosti atentát. A průběžně s obvyklými zprávami o tom, kolik obětí přinesly další teroristické útoky Palestinců. Není tedy reakce židovských politiků přirozená? Není to opravdu tak, že antisemitismus i ve zdánlivě vyspělé a civilizované Evropě se může kdykoliv znovu probudit a nabýt zrůdných rozměrů? Nejsou výsledky průzkumu nebezpečným signálem? Nikoliv o roli Izraele ve světové politice, nýbrž o evropské duši?
Tak to je jedna možná interpretace. Objevila se v médiích i jiná: že otázky v průzkumu byly sugestivní, že to celé nebylo právě objektivní. Některé další komentáře dokonce trochu plačtivě hovořily o nespravedlnosti ( a to samozřejmě i pokud jde o roli USA ).
Je o všem možná i další interpretace. Že se mnoha Evropanům skutečně nelíbí izraelská politika - podobně jako se jim nelíbí politika amerických neokonzervativců - a že to nemá nic společného s nějakým antisemitismem. Nebo, že to s ním nemá nic společného u většiny z nich. Mnozí Evropané se nemohou smířit například s "obrannou" doktrínou Izraele, podle níž může Izrael likvidovat vytypované teroristické palestinské předáky, a to třeba tak, že na ně posílá řízené střely, přičemž zpravidla zahynou také nějací další lidé. Mnozí Evropané slyší také na to, co odpůrci těchto postojů mají za jeden z projevů zhoubného levicového intelektualismu: že v palestinských uprchlických táborech panují neuvěřitelná bída a ponížení a že to je svým způsobem logická základna pro terorismus. A také: že dnes může za pokračování konfliktu na Blízkém Východě Izrael už ve stejné míře jako arabský svět. Bez ohledu na to, jak a proč tento konflikt před desítkami let začal.
Vnímám to takhle: ve stejné míře jako se to Evropanům lehce soudí, neboť nežijí ve stavu permanentního ohrožení ve státu Izrael, je reakce izraelských politiků nadnesená, neadekvátní, zavádějící, hysterická.
