Multikulturalistické koncepty vznikaly i podstatně dřív než v dnešních napjatých dobách. V roce 1918 dokonce na pár týdnů podobný koncept ovládl i slovenskou metropoli Bratislavu. Na počest tehdejšího prezidenta nejdemokratičtějšího státu Woodrow Wilsona přejmenovali zastupitelé město na Wilsonov či Wilsonstadt a podle nových zásad začali spokojeně žít.
A právě do světa „jiného“ Slovenska můžeme nakouknout prostřednictvím slovenského spisovatele Michala Hvoreckého, jemuž v těchto dnech vychází česky povídková sbírka Lovci & sběrači.
Tvoří ji pět propracovaných povídek s tématy ve středoevropském kontextu zcela výlučnými. Kyberpunkově pochmurná vize závislosti na sitcomech Nové médium a dekadentně lascivní příběh modelky a jejího agenta Berlin v podstatě navazují na to dobré, co Hvorecký začal ve své první povídkové sbírce Silný pocit čistoty. Akční tempo i děj, galerii ikon popkultury a mezižánrových odkazů, čas posunutý pro lepší nadhled trochu dopředu. Jen elegance, s jakou se Hvorecký pohybuje ve vodách sci-fi devadesátých let minulého století, je v jeho druhé povídkové sbírce snad ještě vybroušenější.
Povídka První vítězství hypermarketů už znamená posun k mnohem současnější poloze. To, co se jeden z proroků kyber generace Douglas Rushkoff snaží doložit ve své investigativní knize Manipulativní nátlak, Hvorecký sděluje sevřeněji, hysteričtěji, pomocí fikce, ale stejně srozumitelně: Korporace udělají všechno pro to, aby nám prodaly svoje zboží. A pokud to jednou přeženou, možná že se kvůli nim všichni sežereme. Nebyl by to však Hvorecký, kdyby se spokojil pouze s popisem „korporativního“ Zla. V nejdelší a podle reakcí i nezdařilejší povídce Brand Party si bere na paškál taneční scénu plnou zarytých antiglobalistů a výstředních raverů. Právě Brand Party obsahuje snad všechny rysy Hvoreckého tvorby, která z něj dnes činí nejprodávanějšího slovenského autora s kultovním postavením mezi mladou generací. Dokáže hovořit o dnešním světě nejen s bravurou sečtělého vzdělance, ale především s naprosto nezaujatým nadhledem, který hloupější recenzenti zaměňují za cynismus. Hvorecký se však dnešního světa neštítí, jen ho vidí podstatně složitější než aktivisté či korporativní pisálci.
A nakonec třešnička. Je jí samozřejmě povídka Nejhorší zločin ve Wilsonově, odehrávající se ve výše načrtnutém prostředí „alternativní“ Bratislavy. Povídka byla psána původně pro „zombie“sbírku sdružení Rigor Mortis Je dobré být mrtvý a tak se značně odlišuje od Hvoreckého stylu i výběru témat. Tento „metafyzický horror“ tak můžeme brát jako exaktní důkaz Hvoreckého řemeslné zručnosti. Dávky napětí a akce jsou tu správně rozděleny, detektiv balancuje na pomezí typů Phil Marlowe a Exorcista a povídka má dusnou atmosféru, skvěle fungující v důvěryhodně líčeném prostředí.
Hvoreckého stojí za to číst, rozhodně však neprohloupíte, i když budete sledovat jeho neliterární činnost. Wilsonstadt totiž ožívá i v dnešní Bratislavě a to v podobě unikátního festivalu Wilsonic, jehož třetí ročník proběhne 31.10. 2003 v PKO. V minulých letech se na festivalu, zaměřeném podle slov organizátorů na „advanced pop“ či digitální hudbu, představila například islandská skupina Gus Gus či britský experimentátor Max Tundra. Headlinerem letošního ročníku jsou německo-italští Funkstorung, kteří svůj unikátní pohled na elektronickou taneční hudbu dokázali prodat i při spolupráci s Björk. Na jejich vizuálním stylu a klipech pracovalo prestižní a trendotvorné sheffieldské grafické studio The Designers Of Republic. Na bratislavském vystoupení zahrají poprvé živě skladby z dlouho očekávaného druhého alba. Pokud pojedete vlakem, vezměte si sebou na čtení Lovce&sběrače.
