Nepatřím k nijak bedlivým a pravidelným čtenářem Literárek, rozuměj týdeníku Literární noviny, leč nahlížeje do posledních čísel docházím ke konstatování, že redakci teče do bot - a proto vyhlásila tzv. složenkovou akci. Její smysl spočívá v získávání nových předplatitelů, což je samo o sobě zcela normální a nestojí ani za zmínku, ale za touto normálností se na nás upejpavě uculuje pořádná Potěmkinovská vesnice.
Časopis si teď zavedl rubriku s názvem V pátek, 11.30 - což je myšleno jako obrazné vyjádření, že brzy už bude pozdě. A v jednom komentáři se dává veřejnosti na vědomí, že prý zrovna teď, v půli října, se "bude rozhodovat o osudu Literárních novin", ačkoli je prý "není rozumný důvod zavřít" a jsou "rozumné důvody je zachovat".
Proč ne, proč ano, toť jiná otázka, zachovat však Literárky má napomoci ona složenková akce, jinými slovy podnik veskrze drobečkový, možná dokonce tuze balamutící tzv. prosté čtenáře. Literárky už tonou v malérech hodně dlouho a poměrně nedávno je před zánikem zachránil velkorysý sponzorský dar; ten teď zřejmě není na dosah a spasiteli se mají stát drobní střádalové. A ti se činí, přihlašují se za nové odběratele (přitom kdoví, zda vůbec list kdy četli!) - a redakce se rozepisuje o veledojemných scénách. Prý jisté občanské sdružení v Poděbradech vyslechlo zprávu o přežalostné situaci Literárek a hnedle devět členů, převážně důchodců (!), se přihlásilo za předplatitele. Ó, blažené (nebo bláhové?) tužby penzistů! A tam, kde to bylo obráceně, pro změnu zasáhla štědrá ruka šéfredaktora Jakuba Patočky. Když mu totiž jeden pětaosmdesátiletý muž z Milevska sdělil, že týdeník odhlašuje, neboť "v situaci přestárlého" už nemůže "časopis nadále platit ani číst", sám Patočka mu předplatné "samozřejmě objednal", neboť složenek mají v redakci dostatek. Asi však dobře neuvážil, k čemu starému pánovi Literárky budou.
Skutečně: k čemu mu budou? Redakce chce získat tisíc nových abonentů, zatím jich naverbovala asi sto dvacet. Přejme jí, ať je ve svém snažení úspěšná, nechť však také přizná pravdu: Dávno už nejde o Literární noviny, nýbrž o jakousi obdobu Respektu. Rovněž Reflex již o tom nejednou psal. Právě vydané č. 42 má 24 stran, a z toho je literatuře věnováno (kromě knižních anotací) stran zhruba sedm až osm. Přičemž od strany osm dále. Navíc způsobem, že v bibliografické databázi se nabobsky ignorují texty otištěné v "konkurenčním" Tvaru nebo i jinde. A vtip je v tom, že redakce spolykává ministerskou dotaci jako "literární časopis", čili si přisvojuje peníze, které pravým literárním časopisům, vydávaných mnohdy takříkajíc na koleně, šeredně scházejí. Teď tedy Literárky rozpoutaly ještě složenkovou akci. Přesto - kam s nimi?
