Druhořadí občané druhořadé demokracie

Začala jednání na nejvyšší politické úrovni o konečné podobě evropské ústavy. Neméně významné mi ovšem připadá, zda budeme o této konečné podobě hlasovat v referendu. Zřetelně se už nyní formují politické tábory odpůrců a zastánců referenda - zatím pochopitelně s výhradami, protože není ještě jasné, o čem by se hlasovalo.




Nicméně jedni jasně zdůrazňují skutečnost, že už jsme rozhodli o tom podstatném - tedy o vstupu do unie a není třeba hlasovat znovu. Druzí naopak zdůrazňují, že ústava může významně změnit podmínky fungování republiky v unii a tedy, že v referendu o vstupu jsme vlastně hlasovali o něčem jiném.

Spor o referendum se ovšem vede ještě v jedné rovině. A to mi přijde nejzajímavější a nejpodstatnější. Jde o to, že odpůrci referenda tvrdí, že občané by většinou stejně text evropské ústavy nepřečetli, že to je složitý a dlouhý dokument, který potřebuje odbornou interpretaci, že by stejně zase rozhodovala jenom kampaň před referendem a občané by byli vystaveni manipulaci jednotlivých politických uskupení. Mají nepochybně pravdu. Nebo alespoň částečně mají pravdu a domnívám se, že mají dokonce větší díl pravdy, než ti zastánci referenda, kteří budou populisticky a podlézavě tvrdit, že \"naši občané přece nejsou hloupí\" a mohou se rozhodovat samostatně.

Vyplývá z toho podle mě, že zatímco vedeme vášnivé spory na téma, zda nebudeme druhořadými občany v Evropě, jsme - ostatně podobně jako je tomu i v jiných zemích - druhořadými občany i doma. Druhořadými občany druhořadé - nebo-li zastupitelské demokracie. Naši občané nepochybně hloupí nejsou a každodenně se samostatně rozhodují v rámci svých soukromých životů, ale to ještě neznamená, že jsou plnohodnotnými občany. K tomu jim v drtivé většině chybí specializované vzdělání, dostatek informací i cvik. Současná podoba demokracie to ani po nich nechce, vpouští je na kolbiště více méně pouze v době voleb a jinak funguje na bázi do značné míry odtrženého a autonomního světa politických stran.

To nejsou nijak originální nebo překvapivé myšlenky. Ale myslím, že stojí zato je občas připomenout. Třeba u příležitosti schvalování evropské ústavy. Tak jak to je: jsme jako jednotliví občané schopni se k ústavě kvalifikovaně vyjádřit? A jestli jsme a nedostaneme příležitost - co to znamená? A jestli nejsme - o čem to svědčí? A dá se s tím něco dělat?

P.S. V případě, že by konečné znění ústavy opravdu měnilo podmínky, s nimiž jsme počítali v době referenda o vstupu do unie, jsem pro nové referendum.