Sedmadvacet bývalých i aktivních pilotů izraelské armády podepsalo petici, v níž odmítají účast na bojových akcích nad obsazeným palestinským územím. Tyto akce označili za nemorální a protiprávní. Jeden z nich řekl: “Nechci se vracet domů s pocitem, že mi někdo pak sdělí, že jsem zabil matku s dítětem.”
Reakce izraelské armády a izraelských politiků byla logická – piloty odsoudili a oznámili, že budou z aktivní služby propuštěni. Proti tomu se nedá nic namítat, kolektivní vzpoura v armádě je nepřípustná. To ovšem nijak nesouvisí s hodnotou vzkazu, který piloti Blízkému východu a celému světu poslali.
Stát Izrael po desetiletí tvrdí, že vede obrannou válku proti sousedním arabským zemím. Brání se teroristickým útokům, jeho obyvatelé žijí v každodenním ohrožení – může se jim snadno přihodit, že je zabije sebevražedný fanatik v autobuse, na nákupu, na ulici. Může se totéž stát jejich dětem. V rámci obrany se Izrael rozhodl cíleně likvidovat vůdce palestinských teroristických organizací – nahání je letadly, vrtulníky, vysílá na jejich auta řízené střely. Vychází z toho, že tento způsob boje s teroristy je účinný i správný – jednak postihuje konkrétní odpovědné osoby, jednak paralyzuje celá hnutí. Pravda, při cílených útocích občas zahyne také nějaký civilista.
Diskutovat lze s dobrými argumenty na obou stranách jistě o všech charakteristikách těchto akcí – o tom nakolik jsou opravdu účinné, nakolik v souladu s právem a morálkou. Jistě lze diskutovat i o tom, nakolik je válka Izraele ještě stále obranná, nakolik pokračuje na bázi kolektivní viny a nenávisti, o tom proč Izrael neplní rezoluce OSN a je-li vůbec nějaké reálné východisko z té oboustranné izraelsko – palestinské tragédie.
Piloty může jen těžko někdo podezřívat z pacifismu, ústupnosti teroristům či levicového intelektualismu, pozorujícího svět pouze z prostředí klimatizované kanceláře. Což bývají oblíbené nálepky ze strany kritiků zjemnělého neakčního postoje vůči zlu a terorismu. A piloti řekli: ano, princip osobní odpovědnosti je správný – a tento typ válečných akcí není v souladu s tou naší osobní odpovědností. Nenuťte nás zabíjet nevinné civilisty. Nenuťte nás válčit na principu kolektivní viny. To prostě dělat nebudeme.
To gesto obdivuji. A možná je to i jedna z možných cest, jak najít nějaké řešení té oboustranné izraelsko – palestinské tragédie. Je – li jaké.
