Pavel Tigrid - a významný spisovatel?

Posledního srpnového dne zemřel ve svém sídle poblíž Paříže v nedožitých šestaosmdesáti letech Pavel Tigrid. Toto jméno bývá nejčastěji (a právem) spojováno s exilovou revuí Svědectví, v jejímž čele Tigrid stál více než třicet let. V devadesátých letech byl tento známý politický exulant dokonce ministrem kultury (ač mu už táhla osmdesátka) a až do svého skonu se jako publicista prvorepublikového ražení vášnivě účastnil společenských diskusí.

Jeho labutí písní se zřejmě stal článek Nářek nad Jakubem Patočkou, v němž šéfredaktora (Literárních) novin obvinil, že prý od "dob Vlajky a druhé republiky jsem hned tak nečetl ošklivější, podpásovější útok". Patočka mu to vrátil ošklivým, podpásovým srovnáním Tigridova myšlení s psaním v Haló-novinách, leč o to nejde. Jde o zprávu ČTK.
Ta totiž uvedla, že Pavel Tigrid byl nejen "výrazná osobnost české politiky a žurnalistiky", ale také "významný český spisovatel". A to je velice ošemetné až ošidné tvrzení. Heslo o Tigridovi sice figuruje i ve Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 - jenže pamětníci potvrdí, že bylo zařazeno do slovníku až po dlouhých diskusích, mj. na základě argumentace typu "Tigrid ve slovníku nemá co dělat, ale když tam nebude, všichni se budou ptát, proč v něm chybí". Ale Tigrid spisovatelem skutečně není a nebyl: dokonce i jediné beletristické dílko, které je uvedeno v daném slovníku, je označeno za výtvor publicistický. Míní se tím publikace Průvodce integentní ženy po vlastním osudu (1988), beletristický záznam promluv sedmdesátiletého seladona, který během dovolené na Jadranu vysvětluje mladé ženě z Čech, jak to s našimi dějinami vlastně bylo. Zlé jazyky se dušují, že ta oddaná posluchačka byla agentkou pražské tajné policie, nastrčená na "vlastizrádce" Tigrida, buď však jak buď, spisovatelem Tigrid věru není - je onou "výraznou osobností české žurnalistiky".
Nicméně o tomto "výrazném žurnalistovi" paradoxně víme po čertech málo, a to ještě hlavně o jeho práci ve Svědectví. Navíc nepřesně! Pokud zpráva ČTK praví, že se po roce 1960 z redakce Svědectví stalo kulturní centrum české emigrace, asi v ČTK revui neznají: do roku 1969 se ve Svědectví o kulturu skoro vůbec nezajímali. Z Tigridova života se prozradilo pomálu: například že zkoušel štěstí jako divadelník, že za druhé světové války novinařil ve Velké Británii, kde se živil i jako číšník - a v jedněch memoárech se dočteme, že tehdy proslul drobnými krádežemi; koneckonců i v USA se krátce živil jako číšník v jednom irském nočním lokále. To pochopitelně šlo o epizody, neboť Tigridova síla spočívala v politické publicistice: v ní dokázal být prozíravý a nesmlouvavý. V tom také tkví jeho význam. Nikoli v literatuře. Pokud tedy nestačí ke spisovatelství fakt, že zrovna Pavel Tigrid prosadil znovuudělování státních cen za soudobou literaturu. Paradoxní je, že ji skoro vůbec neznal.