Marcela, která mění svět

Nedávno jsem četla knížku od spisovatele Giona Muž, který sázel stromy. Člověk, žijící v jižní Francii v ní vysazoval stromy, až svou činností změnil krajinu pro další staletí. Velký čin nepatrného člověka. Vzpomněla jsem si na něj při rozhovoru s kamarádkou Marcelou. Když nám minulý rok umíral kamarád, Marcela neměla čas za ním zajít do nemocnice a rozloučit se.

Lidské svědomí bývá natolik neodbytné, že ji trápilo do té míry, až našemu kamarádovi, který věnoval svůj život ekologii a práci v Srbsku u Karlštějna v duchu slíbila, že bude v jeho práci pro ekologii pokračovat. Smířena s jeho duchem a vědoma si jeho odkazu začala s uskutečňováním svého slibu v zaměstnání. Marcela je zdravotní sestrou v nemocnici na pražském Karlově náměstí a oddělení, kde pracuje, produkuje pro jejího ekologického ducha příliš mnoho odpadu, který končí neroztříděn na hromadných skládkách. Marcelina urputnost ve vymáhání separování odpadu na pracovišti vedla až k tomu, že vedení kliniky odsouhlasilo projekt pro celou kliniku a magistrát města přislíbil, že bude separovaný odpad (papír a pvc) odvážet. Klinika přitom bude mít zpětnou vazbu, kde roztříděný odpad opravdu skončil. Příběh, který mi Marcela vyprávěla s obavou, jestli mi její činnost nepřipadá příliš naivní, mě nadchl. Velký čin nepatrného člověka. A když mi Marcela sdělila, že v domácnosti neodděluje jen papír, umělé hmoty a sklo, ale také hliník z víček od jogurtů a krabice Tetrapak, protože zatímco první tři druhy můžete vyhodit do kontejnerů téměř kdekoliv, hliník a Tetrapak vybírá sdružení TEREZA (se sídlem v Halštatské ulici 17 – dobré je odběr telefonicky potvrdit), opustila jsem ji s předsevzetím, že krabice od mlíka i lesklá hliníková víčka přestanu vyhazovat do popelnice. Ve spíži nám tedy přibyla taška na Tetrapak a krabice na hliník. Tetrapak prý poputuje do Bezdězu, kde jej lisují do dřevotřísky a hliník do Mníšku pod Brdy, kde jej také zužitkují. Možná je sběr v nemocnici i moje rozšířené ekologické vědomí jen kapka v moři, ale zůstal ve mně neodbytný pocit, že Marcela mění svět.