Jakoby hlavní problém po zabití synů Saddáma Husajna Kusaje a Udaje bylo, zda mají Američané jejich mrtvá těla ukázat veřejnosti. Zda je mají nechat vyfotografovat a fotky publikovat. Ukázali. A například server iDnes nabídl fotky v bohaté fotogalerii. Podobně jako na hlavní stránce nabízí třeba pornosnímky Zuzany Pavličové. Pro více fotografií klikněte zde. A je to. Prostě zajímavá těla.
Druhým problémem, který v souvislosti se zabitím Kusaje a Udaje média řešila, byla už vážná otázka, zda tahle událost spíše Iráčany v boji proti Američanům zabrzdí, či naopak. Ale téměř nezazněla otázka, jestli byl ten útok, při němž ostatně zemřel i čtrnáctiletý Saddámův vnuk, nějak v souladu s právem, nebo alespoň nutností.
Podle mě tedy nebyl. Vidím to takhle: jistě není třeba diskutovat o tom, že tihle dva muži byli důvodně podezřelí z vražd, mučení, násilí, že to byli s pravděpodobností, která hraničí s jistotou, mimořádně drsní zločinci. Není ale třeba také diskutovat o tom, že i pro takové zločince má právní stát připravený institut soudního procesu a podle zákona odměřeného trestu. Ve většině civilizovaných zemí to už například není trest smrti. V Iráku navíc podle oficiálního vyjádření George Bushe už není válka. Nemělo by tedy být normální jen tak někoho zastřelit, jako to je normální ve válečném stavu. Nemělo by být vůbec možné, aby týž prezident, který vyhlásil ukončení války, veřejně zároveň říkal, že hledané Iráčany je třeba dostat živé nebo mrtvé. Je skutečně omyl označovat Bushe za texasského kovboje. Bush posvětil seznam hledaných zločinců, vypsal odměny na jejich hlavy a zákon přichází s ním. Žádný kovboj. Šerif to je.
Pak lze samozřejmě ještě diskutovat o tom, zda Američané měli vůbec šanci Saddámovy syny zatknout. Zda by nebylo absurdní riskovat životy amerických vojáků kvůli tomu, aby se těm dvěma zločincům dostalo formální spravedlnosti. Nejsem odborník na vojenské otázky, nevyznám se v technice obléhání rozlehlého sídla. Ale přesto mám zato, že Američané měli k dispozici dost prostředků na to, aby sídlo obklíčili a vyzvali jeho obyvatele, aby se vzdali. A aby případně nějakou dobu počkali v bezpečných úkrytech. Aby jim dali šanci.
To, že Kusaje a Udaje rozstříleli je dvakrát špatně. Jednak kvůli právnímu vědomí, které s Američany sdílíme, jednak kvůli tomu, že ve veřejném procesu nemohou být prezentovány a dokázány zločiny Saddámových synů. Není třeba dodávat, že není lepší východisko pro vytvoření mučednické legendy.
Možná vám připadá, že není třeba to pořád omílat, že ti dva konec konců nic jiného nezasluhovali a že se nás to až tak netýká. Týká. Nejenom proto, že Špidla nazývá Bushe svým přítelem a nasazuje stetson. Ale hlavně proto, že riskujeme, že si na tento způsob provádění práva zvykneme. Že ztratíme rozlišovací schopnost, pokud jde o zajímavá těla i o podstatnější věci.
