Tak konečně se po třinácti letech někdo odvážil veřejně říci, a dokonce se snažit realizovat, skutečnost, že by lidé měli u lékařů a v nemocnicích doplácet. Zbabělost populistických poslanců, které nemůžeme podezřívat z toho, že by byli tak hloupí, že by netušili, že tak kvalitní zdravotní péče, jakou poskytujeme, nemůže být donekonečna nabízena všem a v jakémkoliv rozsahu, způsobila, že si dodnes lidé myslí, že každý by měl mít nárok zadarmo na nejlepší péči.
Přitom každý zdravotní systém je schopen spolknout jakékoliv množství peněz. Medicína se jako vědní obor neustále vyvíjí.
V polovině devadesátých let jsme přijali skutečnost, že je třeba připlácet za nadstandardní péči u zubaře. Co se týče všeobecné medicíny, dosud se však všichni ponechávali v blaženém dojmu, že všichni by měli dostat stejnou a stejně kvalitní péči. Malý komunismus v praxi. Jenže skutečnost je taková, že všichni nejezdíme mercedesem a nelétáme ve třídě business class. Stát by měl všem zajistit lékařskou péči pro celé spektrum diagnóz. Ale jen na úrovni „economy class“. Pokud chce člověk navíc to, na co stát ze sociálního pojištění nemá, měl by si připlatit. Ať pak dostane lékařskou péči na úrovni „business class“. Budiž však následující věta útěchou všem pacientům, kteří si neustále na něco stěžují: stav v našich nemocnicích je za současného stavu na vyšší úrovni, než v mnohých evropských nemocnicích. Až začnou být nemocnice spravovány jako podnikatelské záměry a přestane v nich docházet k nesmyslnému plýtvání a rozkrádání, budeme si konečně moci říci, že naše zdravotnictví je zdravé.
