Od českého snu k světovému dnu

Jasně, že bylo o “českém snu” napsáno v minulých dnech až moc. Ale, kdybych si nemyslel, že něco podstatného napsáno nebylo, tak bych vás s tím tady neotravoval. Tak rovnou k věci – chci upozornit na tři stránky toho projektu, o nichž se myslím, (skoro) nikdo nezmiňoval.


Začnu od věci, kterou považuji za nejdůležitější. Ti lidé, kteří přišli na otevření “českého snu” se chovali naprosto racionálně. Veškeré řeči o tom, že jim tvůrci nastavili nějaké zrcadlo a ukázali něco nevšedního o reklamní kampani a jejím působení, to jsou jenom docela obyčejné žvásty. “Zákazníci” totiž vycházeli z principu, na němž tato společnost stojí: že když někdo vloží tak velké prostředky do propagace nějakého svého produktu, tak také bude chtít, aby se mu ty prostředky nějak vrátily a že tedy skutečně lidem něco nabízí. To je podstata věci. A forma kampaně je druhá věc – kolik už tady bylo kampaní, které byly jakoby negativní, nějak provokativní, prostě chtěly být originální. Není žádný důvod, aby byl běžný zákazník k takovým kampaním nějak speciálně ostražitý. I když třeba říkají “nejezděte, nic nekoupíte”. Lidé prostě nemohou počítat s tím, že někdo za těžké peníze dělá něco jiného než reklamu, buď proto, že si myslí že dělá umění, společenskou sondu, nebo třeba proto, že je to zvrhlý bohatý sadista. To je jako, když na vás někdo na ulici plivne – taky se neubráníte. Nemůžete se číhavě chovat ke všem chodcům a předem nasazovat kapuci.
Zadruhé. Zajímavá je role novinářů. Sice se už před otevřením “českého snu” objevily články, které spekulovaly o tom, že jde o něco jiného, možná provokaci apod. Ale zdá se, že žádný z pražských novinářů se nejel podívat do Letňan, aby se přesvědčil, zda tam nějaký supermarket roste. Nevím, zda je to lepší nebo horší než ta druhá možnost: totiž, že do Letňan jel a z nějakého důvodu o tom, co viděl, respektive neviděl nereferoval. (Na legitimní otázku, proč jsem nejel do Letňan, odpovídám: tahle věc mě vůbec nezajímala, všimnul jsem si letmo nějakých reklam na hypermarket a tím to pro mě skončilo. Jiná je ovšem situace deníkářů, kteří takové věci jako stavbu nového hypermarketu sledují a těch, kteří se věcí více zabývali)
A konečně zatřetí. Tahle akce byla nepochybně obří reklamní kampaní na film samotný. Jestli tvůrci nezkolabují a natočí film v dohledné době, tak si ještě budou lidé tuhle provokaci pamatovat a film se stane žádaným zbožím. Vysílací čas před filmem a po filmu se v televizi stane řádně drahým a atraktivním pro reklamu skutečných výrobců skutečných produktů. Zájem možná projeví i komerční televize. Film bude normálním zbožím mezi ostatními produkty a nebylo by divu, kdyby před ním běžela reklama na nějaký hypermarket. Z povrchního českého snu vyroste běžná součást českého, respektive evropského či světového dne. Chtělo by se říci: od snu ke dnu.