Zlínský literární květen

Čím víc literárních festivalů, tím líp, seznaly i moudré hlavy kulturní ve Zlíně, a proto tam od minulého roku pořádají festival s názvem Literární květen. Ten má jediné poslání: přiblížit občanům knihy a jejich tvůrce, tj. knihy beletristické a tvůrce spisovatelské. Idea festivalu vznikla mezi studenty místní Fakulty multimediální komunikace Univerzity Tomáše Bati...

a loni se jeho tematickou osou stal feminismus v literatuře. Letos bylo takových tematických bloků víc, kupříkladu "erotika v literatuře" (před studentské publikum si kupodivu troufli jedině hodně dávno narození autoři), anebo neméně záživné posezení na téma "alkohol, hospody a literatura", kde bylo hlavnímu referentovi už také roků požehnaně. Jinak však do Zlína dorazila celá řada spisovatelů starších i mladších, zlínské autory jako Antonína Bajaju, Josefa Holcmana, Milana Libigera či Hanu Andronikovu doplnili například Jana Červenková, Jaroslav Vejvoda, Ivan Binar, Eda Kriseová, J. H. Krchovský, Petr Hruška a Jakub Chrobák, kteří se objevovali po celém Zlíně: na zámku, v knihovně, v čajovně, v pivnici i v Baťově vile. Festival se podařil a neměl by být poslední.
Samostatnou součástí festivalu (doplněnou o pozdější besedu se čtenáři) se stalo pracovní setkání zástupců (tj. redaktorů) tuzemských literárních časopisů. Svým způsobem rovněž šlo o setkání spisovatelů, poněvadž až na občasné výjimky všichni redaktoři, ti, kdo jednotlivé časopisy přivádějí na svět, jsou též píšícími tvůrci - např. Jaroslav Kovanda (Psí víno), Otto Hejnic (internetové Liberecké listy), M. J. Stöhr (Host), Vojtěch Kučera (Weles). Tento užitečný "workshop" zahájil referát známého editora a literárního historika Mojmíra Trávníčka, který hovořil o vývoji českého literárního časopisectví, pohříchu se však omezil pouze na černobílou konfrontaci revuí katolických a komunistických, jako by u nás nebyly také jiné! Následující rozpravu moderoval teoretik Jiří Trávníček a reakce jednotlivých literátů/redaktorů byly spíše skeptické: většina menších časopisů vzniká "na koleně", ty větší i ty menší jsou existenčně závislé na dotaci ministerstva kultury (snad až na plzeňského Plže). Převažovali zástupci moravských časopisů, a tak není divu, že během jednání zazněl názor, možná provokativní, asi však sdílený mnoha účastníky: "Vše podstatné v literatuře se děje mimo Prahu!"
Jenže neděje. Na Moravě se bezpochyby děje spousta podstatného (třeba i sympatický zlínský Literární květen), je tam soustředěna řada nakladatelství a má se tam k světu řada revuí, ale nemá žádný monopol na literaturu. V Praze žije a píše, třeba z básníků, Rudčenková a Shock, v Čechách Langer a Děžinský, když půjde o nejvýraznější osobnosti mladé poezie. Současnou českou prózu si vůbec nejde představit kupříkladu bez Pražáků Kahudy, Šandy, Hakla, Urbana, z mladších namátkou Hůlové či Rudiše. A co se týče literárních časopisů, při vší úctě k Hostu nebo k Aluzi, na Moravě není žádné periodikum jakkoli srovnatelné s revuemi jako Prostor nebo Souvislosti, nemluvě o Revolver Revue. Nezáleží přece na tom, kde se odehrává to podstatné, ale aby se to podstatné dělo. Proč ne i každý rok ve Zlíně!