Hudební průmysl to dnes nemá lehké. Téměř všem posluchačům vadí předražené CD nosiče, všechny možné antivypalovací kampaně jsou spíš k smíchu, žaloby na společnosti umožňující přenos souborů po Internetu vyvolávají znechucení a navíc - vše kromě nosičů, co slouží k reprodukci hudby, závratně klesá. Ruku na srdce: Kdo z nás kupuje originální cédéčka?
Z klasických prodejen hudby se stávají galerie, kam si chodíme prohlížet obaly toho, co máme na discích ve formátu mp3. A nebo tam posloucháme útržky hudby, kterou si večer nakonec stejně zase stáhneme.
Není mnoho možností, jak to vyřešit. Ke skutečně výraznému zlevnění nosičů nedojde, protože by se celý tradiční způsob prodeje nejspíš zhroutil. Zakázat nové technologie je myslitelné pouze v nějakém hodně podezřelém sci-fi románu. Jde tedy o to využít chuti publika k jeho neskonalé schopnosti konzumovat. Klasická hudební nahrávka moc dlouho nezabaví (proto vypalujeme víc, než jsme schopni poslechnout) a když je něco zadarmo, přestáváme si toho vážit. Pokud nám však někdo nabídne víc, jsme schopni se nad cenou vážně zamyslet…
Koupil jsem si nedávno v jednom českém internetovém obchodě CD americké skupiny Fischerspooner. Při objednávání jsem si všimnul, že existuje hned v několika verzích, což je poměrně běžné. Kliknul jsem pro informace o limitované edici a čekal standardní nabídku, možná pár bonusů a jiný obal. Nestačil jsem se však divit: Za cenu jen o skutečně pár desítek korun vyšší, spočívá kouzlo tohoto „speciálu“ v přibaleném DVD. Celkově tedy dva nosiče za cenu toho, co běžně nestojí ani obyčejné hudební CD. Rád jsem to objednal a těšil se, jak jsem na tom vydělal. Neopouštěla mě však úvaha nad tím, co mě vlastně čeká. Internet byl k detailům onoho DVD velmi stručný.
Za tři týdny mi přišel balík a já se nestačil divit. DVD bylo tzv. plnohodnotné: středometrážní dokumentární film, všechny videoklipy skupiny, 16 remixů, bohatá sada fotografií a navíc všechny skladby jako na CD, ale v prostorovém zvuku. Celé DVD funguje bez chyb a je hned na první pohled vidět, že zde se nešetřilo. Prostě, jak se říká u nás na Moravě: „Žádný šméčko“. Pikantní navíc je, že v případě Fischerspooner jde tak trochu o koncept, který si střílí z hudebního průmyslu, potažmo celé populární kultury.
Když budou hudební skupiny na své vydavatele tlačit, ti si uvědomí změnu, ke které prostřednictvím digitálních médií dochází (že s bity se dá manipulovat v nových souvislostech), může dojít k zásadní proměně. A utrácet se bude stejně dost. Člověk chce mít za svoje peníze stále víc a víc…
