"V les šel jsem. Jaro zpívalo. / Pár navrtaných mladých bříz,/ z nichž kluci mízu sáli,/ zde stálo s hlavou skloněnou / jak moje ideály." Jestlipak uhodnete, čí to jsou veršíky? Asi jen stěží: jde o mladické, zčásti žertovné, zčásti smrtelně vážně míněné rýmovánky z pera dvacetiletého Jaroslava Haška, verše, které sepsal či zplodil přesně před sto lety - v roce 1903 ve sbírečce Májové výkřiky...
"V les šel jsem. Jaro zpívalo. / Pár navrtaných mladých bříz,/ z nichž kluci mízu sáli,/ zde stálo s hlavou skloněnou / jak moje ideály." Jestlipak uhodnete, čí to jsou veršíky? Asi jen stěží: jde o mladické, zčásti žertovné, zčásti smrtelně vážně míněné rýmovánky z pera dvacetiletého Jaroslava Haška, verše, které sepsal či zplodil přesně před sto lety - v roce 1903 ve sbírečce Májové výkřiky, jejímž spoluautorem se stal dnes již zcela zapomenutý Ladislav H. Domažlický. Časopisecká reedice této sbírky, připravená Michalem Jarešem, je asi největší trefou do černého v tzv. haškovském čísle dubnového Tvaru. Ale že je haškovské nebo švejkovské, není nikde v čísle psáno, obsahuje i jiné běžné materiály, takže se shodou okolností pouze ve stati Zdeňka Mathausera, jednoho z nestorů naší literární vědy, dočteme jakoby mimochodem, v poznámce utrousené na okraj, že tento Tvar je "věnován vzpomínce na Jaroslava Haška". Jinde o tom není ni zmínka. Ale haškovské materiály samozřejmě nemůžeme přehlédnout, ať je to esejistické zamyšlení prozaika Lubomíra Martínka, který poněkud křečovitě srovnává Haška a Jacka Londona jako dva velké rebely a zejména tuláky, faktograficky neobyčejně hodnotná studie ruského bohemisty Sergeje Nikolského o prototypech a vůbec o okolnostech vzniku spisovatelova legendárního dobrého vojáka Švejka, anebo provokativní úvahu surrealistického básníka Františka Dryje, v níž se má (dosti konvenčně) za to, že Hašek je spolu s Ladislavem Klímou a Josefem Váchalem něčím jako proklatým umělcem české literatury. Nejvěcnější a nejprozíravější je stať Mathauserova: zdůrazňuje, že veškeré jednostranné výklady chování a jednání vojáka Švejka jsou nesmyslné, že Hašek svou postavu nechápal jako chytráka či chytrolína, nýbrž pouze jako člověka podezřelého z chytráctví, že jeho Švejk, volně řečeno, že především podezřelý ze švejkování a není ztělesněním švejkování. A nejsenzacechtivější je článek básníka a lékaře Norberta Holuba, který ve stopách Jindřicha Chalupeckého tvrdí, že Hašek byl v prvé řadě homosexuál, že tomu nasvědčuje celé jeho dílo, že "jeho chtíč je chabý jako lipové thé" neboli čajíček a že si tuze liboval v záležitostech dejme tomu lidského vyměšování atakdál, nikoli ve věcech erotických. V připojené anketě o vztahu k dílu Jaroslava Haška velice výstižně konstatoval Karel Franczyk, že "náš literární národ se jaksi nemůže rozhodnout, má-li se za Haška potažmo Švejka stydět anebo je naopak pozvednout kamsi k Olympu umění". A tak váhavě přešlapuje kolem haškovské horké kaše a právě tak přešlapuje i zajímavé haškovské číslo Tvaru, kde se raději vůbec nenapíše, že jde o haškovské číslo Tvaru. To znamená chytrému napověz a že i Tvar je podezřelý z chytráctví..
