Obec spisovatelů - k čemu dnes je?

Obec spisovatelů vznikla v prosinci 1989 a chtěla být něčím jako Syndikát českých spisovatelů do roku 1948: institucí neoktrojovanou a nezávislou, pečující o tvůrčí podmínky spisovatelské veřejnosti. Leč euforie je dávno pryč.

Loni na podzim se novým předsedou Obce stal prozaik Ivan Binar (dlouholetý exulant), který vystřídal kritika Antonína Jelínka - a spolu s ním byla zvolena i obměněná Rada Obce. Ta byla záhy postavena před hotovou věc: že se její finanční jmění nezadržitelně krátí, že každý rok je Obec v mínusu bratru dva miliony (kterýžto stav trvá už drahnou dobu) a když se situace nezmění, za několik let Obec zkrachuje. Kam potom s ní?
Žádný pohádkový dědeček odnikud nespěchá na pomoc, nepřikvačil ani v minulosti, a tak se (až teď!) začínají utahovat opasky. Radní Obce se hned chytli toho zdánlivě nejjednoduššího: pojali oumysl omezit na minimum provoz dislokovaných pracovišť v Brně, Ostravě a Plzni - shodou okolností všech těch, kde se něco dělá, kde mají spisovatelé nějaké zázemí (vždy v rámci možností). Navíc jde o filištínské řešení: kupříkladu nájem či kancelářský papír je Obec ochotna dál financovat, ale na člověka, který se o materiální zázemí literární kultury v regionu stará, už nedá ani vindru. Zdánlivě je to bezbolestné, ale literární život je křehká květinka a stačí nešetrný dotek, aby se roztříštila na tisícero kousků a dlouho se z toho nevzpamatovala. Leda že by přišel princ z pohádky, poněvadž dědeček z pohádky nepřijde určitě.
Navíc se tím nic podstatného neřeší, jde o pouhý zlomek deficitu Obce, naopak sama Obec de facto ztrácí svůj smysl. Pokud totiž takto podřeže větev aktivitám na Moravě nebo v plzeňském regionu (či jinde), přirozeně se vynoří otázka, co vlastně činí a k čemu je na světě? Velkou část jejího rozpočtu tvoří výdaje na sekretariát, který si žije lépe než spousta spisovatelů, na něž pak nezbývají prostředky. Ale co Obec opravdu dělá? Za přispění ministerstva kultury spolupořádala sympozia, což bývá úkolem Akademie věd, humanitních fakult aj. Tím nemá být řečeno, že by Obec jako celek jen parazitovala, pro spisovatelský život však vykonala za třináct let pramálo, mnohem méně, než by mohla: její podpora tvůrčí práce byla sice chvályhodná, ale nedostačující, nezavedla aspoň skromná spisovatelská stipendia, neiniciovala celorepublikový literární časopis atp. Pouze si platila pražský sekretariát a hověla si z úspor. A pořádala zájezdy.
Pokud se Obci spisovatelů někdy podaří vstát z polomrtvých, její příští vedení už nebude mít z čeho hradit svou činnost. Ale ta činnost byla i teď zanedbatelná. Kdo by na ni dbal příště?