Setkala jsem se v Indii s dvěma dívkami z Arcidiecézní charity Praha. Přijely sem zkontrolovat sociální programy, které pražská charita v Indii podporuje a kam posílá peníze českých lidí. Za dva měsíce dívky projely všechna centra, načerpaly zkušenosti, vytvořili si představu o fungování spolupráce mezi Českem a Indií.
Ke konci své cesty přijely do malého jihoindického městečka Moodbidri, kde se nachází jedno z center řádových sester. Objekt několika budov na velkém pozemku leží za městem na venkově, v klidu a tichu mezi palmami. Když dívky přijely, seděl právě před domem v zahradním křesílku, nohy podložené seslí, starý asi šedesátiletý muž s bílou bradou. Byl to otec Pinto. Když uviděl přijíždějící džíp, vstal, aby dívky přivítal.
Dívky, o něco více než dvacetileté, obě studentky, nadšené a zabrané do práce tak, jak je to málokdy u mladých lidí vidět, se s otcem Pintem domluvily, že si popovídají o tom, jak právě jím spravované centrum funguje. Měly po dvou měsících cesty po Indii a dvou letech práce v Praze přesnou představu, kterou také chtěly starci implantovat. Vše mu vyložily při více než hodinovém povídání. Otec Pinto se celou dobu usmíval. Tento starý muž vystudoval v Kanadě rozvojové programy, v Indii zakládal síť sociálních center a vychoval sestru Marii Goretti, která je nyní živou legendou sociálních programů v Indii. A dívky mu hodinu nadšeně vyprávěly, co by měl ve své práci změnit, jak by měl činnost centra, ve kterém působí, přizpůsobit jejich představě.
Když nastal čas, aby promluvil i on, otec Pinto klidně řekl: „Souhlasím s vámi. Je třeba udělat změny. Protože život je změna. A kde není změna, není život.“ Dívky se o vlivu, jaký měl otec pro práci, se kterou teprve začínají, dozvěděly až den poté. Udiveně si pak po několik večerů o reakci otce vyprávěly. O jeho pokoře a nezaujatosti sám sebou. Protože málokterý člověk, ať mladý či starý, se dobere takové životní velikosti, aby byl schopen nechat odejít to, co odejít má a přijmout to, co přichází tak, jako tento starý muž.
Právě teď je v Moodbidri více než třicet stupňů celsia, otec Pinto sedí v křesílku před budovou konventu a dívá se na palmy. A život plyne a on se jím kochá. A o kousek dál, ve své pracovně má na stole počítač, kterým může komunikovat s dívkami v Česku i s celým světem. Život plyne a vše se mění, což je z jeho pohledu jenom dobře.
