Média lžou a manipulují. Na tom se shodne kdekdo. Minulý týden jsem probíral s desítkami středoškoláků současnou válku v Iráku a jedním z hlavních motivů debat byla nedůvěryhodnost médií. Všude samá propaganda. Pak jsem byl na diskusi Nemoc médií v rámci festivalu Jeden svět, i tam se publikum i hosté – odborníci shodli na tom, že média manipulují nebo alespoň mohou manipulovat.
Že je to jako roztroušená skleróza - neseriózní, povrchní, lehce zbulvarizovaný přístup prorůstá v té či oné míře všemi médii.
Není to ovšem tak jednoduché, že by novináři chtěli manipulovat. Tedy – někteří chtějí, ale to by ještě vyrovnali ti poctiví. Jenže média jsou manipulativní prostě v principu. ( Mluvím tady o běžných masmédiích, ne třeba o odborných vědeckých časopisech, i když ani ty nejsou mimo hru). Zprostředkovávají zkušenost velmi rozmanitého a složitého světa a musí to dělat tak, aby to bylo srozumitelné a aby to průměrného adresáta zaujalo. Jinak by nezprostředkovala nic. A tak samozřejmě vytrhávají z kontextu, nevysvětlují všechny souvislosti. Skládají svět spíše z jednotlivostí, v rychlém sledu a stručně. Souvislosti a výklady jsou příliš nudné a dlouhé. To vše mohou novináři dělat sice s těmi nejlepšími úmysly, ale obraz světa tak jako tak spíše vytvářejí než předávají. Média tak stvrzují charakter moderní společnosti, její velký rozpor: má to být společnost otevřená, občanská, demokratická. Přitom je proťatá propastí mezi odborníky a laiky. Zjednodušeně řečeno: laici mají informace z médií, odborníci je získávají na základě speciálního studia. Každý sice může být v něčem odborníkem, ale nikoliv ve všem. Většina lidí není například specializována v ekonomice, politice, mezinárodních vztazích, zemědělství. Přitom tato většina má rozhodovat ve volbách o tom, jak se v těchto oblastech bude země rozvíjet. Média té většině dávají pocit, že to rozhodnout může kvalifikovaně.
A tak se konečně dostávám ke svému dalšímu oblíbenému filosofovi a spisovateli Ladislavu Klímovi. Původně jsem chtěl psát o něm, protože zemřel 19. dubna před pětasedmdesáti lety. Tedy v době ještě nikoliv v takové míře zmedializované. Ale ve své zle ironické eseji Nejbarbarštější žaláře popsal školství způsobem, který v mnohém platí dodnes. A inspiruje. Podstatou vyučování v nejbarbarštějších žalářích je "vpravovat do chovanců vědomosti co nejnicotnější”, psal Klíma. Výsledkem je příprava na vnímání světa, v němž dominují jednoznačnost, povrchnost a moc autorit. Neargumentuje se, na to není čas, přijímá se, věří se. Moc se nepřemýšlí, i to zdržuje. Skvělá příprava na zmedializovaný občanský svět.
