Otevřete namátkou přílohu Lidových novin a je tam sloupek Michala Viewegha, jedete pražským metrem a je tam reklama na Michala Viewegha, čtete bůhvíjaký magazín a je tam zpráva, že Michal Viewegh bude vydávat dvě knihy ročně, poněvadž má hypotéku či cosi podobného.
Zatím jenom dvě knihy! Řekli byste si: inu, jména hloupých na všech sloupích, leč ouha: Viewegh dozajista není ani trochu hloupý, je to jeden z nejvykutálenějších komerčních literátů nynější střední Evropy. Stejně však stojí za zmínku, že loni v rádiu zazněla vzrušená diskuse, která ze tří našich nových bulvárních próz je ta nejbulvárnější: ta Vieweghova nebo některá z těch dalších dvou? Nakonec náš prozaik prohrál. Nebo vyhrál?
Autorův nejnovější knižní výrobek, nejspíše již hypotéční, se nazývá Případ nevěrné Kláry, a to podstatné, co je zapotřebí o ní vědět, je citovaná účetní kalkulace, podle níž knihy Michala Viewegha vyšly v celkovém nákladu více než tři čtvrtě milionu výtisků, byly přeloženy do sedmnácti jazyků atp. A to budiž jen začátek! Za deset let, až Viewegh napíše nejméně dalších dvacet knih (další hypotéky ho možná donutí napsat jich víc), bude přeložen i v přecocacolovaném Bagdádu či jinde. Koneckonců proč ne? Pořád ještě má Daniela Steelová velký náskok - a žádné vieweghovské Banány ani Rybičky v našich televizích pořád ještě nejsou na obzoru. Vždyť i Lenka Lanczová je čtena (dospívajícími dívkami) nesrovnatelně víc, takže v tomto smyslu je to pro spisovatele cosi jako marný závod. Směrodatné je, že autor už dávno zdomácněl v kategorii průměrných literárních bavičů - a na tom není nic ani potupného, ani omračujícího. Už dávno nemá smysl ho srovnávat s tzv. vážnými tvůrci: Viewegh vyrábí humoristické románky ze současnosti na pokračování, a ty se mu jednou povedou, podruhé nepovedou, potřetí jsou k uzívání. A na kritiky reaguje jako býčisko na rudý hadr a nechápe, že kritici mají svůj svět a snažit se je mistrovat znamená vystavovat se na pranýři.
Jenže o čem je románek Případ nevěrné Kláry? Ale o ničem. Viewegh je tady (bohužel) věrný sám sobě, snaží se být vtipný, humorný, usiluje přijít s počteníčkem, aby čtenáře zaujal, a aby ho zaujal, vymyslí si soukromou detektivní kancelář na sledování nevěr. A když neví, jak dál, přenese děj do exotické Číny, kterou ostatně navštívil jako účastník zájezdu Obce spisovatelů. Jeho knížka však může potěšit obdivovatele Vladimíra Párala, poněvadž Viewegh čím dál víc píše jako poctivý páralovský epigon. Ale proč ne? I Páralovi se knížka tím pádem určitě bude líbit!
