Bushova svatá válka

Ještě se v Bagdádu bojuje, v Iráku je chaos a o utrpení o poválečném uspořádání se ví málo, téměř nic. Tak je tenhle sloupek ještě k válce. Svaté válce. Když se řekne “svatá válka”, tak si většinou automaticky vybavíme arabského teroristu ověšeného výbušninami, který se připravuje k sebevražednému atentátu.

Málo sice toho o islámu - a východní kultuře vůbec - víme, ale politicky a mediálně máme jasně vtisknutou představu islámského fundamentalismu. Bojíme se ho, zcela pochopitelně, jako každého fanatismu.
Dobře. A jak vnímáme to, když George Bush mluví v souvislosti s útokem na Irák o boží prozřetelnosti nebo božím poslání? A když vůbec celá současná administrativa v Bílém domě tak zdůrazňuje svoje náboženské založení, pravidelné modlitby, spolehnutí na tradiční křesťanské hodnoty? To hrůzu nenahání? Většině z nás určitě ne tak velkou jako islámský fundamentalismus a připadá mi docela zajímavé přemýšlet o tom, proč. Je to tím, že křesťanského Boha považujeme za jaksi mírumilovnějšího, přístupnějšího než Alláha? Nebo nebereme ta politická prohlášení příliš vážně a máme zato, že je to jen taková ideologie, jen další zdůvodnění války pro masy věřících? Jenomže, obě možnosti mají svá úskalí. Máme snad důvod věřit, že svaté války, které se odvolávají na křesťanského Boha neexistují nebo jsou mírné? Křížové výpravy, náboženské války ve Francii, třicetiletá válka, nebo třeba Irsko až do současnosti… Nebo můj oblíbený příklad z doby raného středověku: tehdy proti sobě bojovalo hned několik papežů . (Ostatně, když jsme u papeže - je typické, že protiválečný postoj papeže, neberou političtí křesťané vůbec vážně ). Bojovní papežové se tehdy natolik nenáviděli, že ten, který dobyl Řím a zjistil, že jeho protivník mezitím zemřel, nechal jeho mrtvé tělo exhumovat. A pak nechal kostru obléci do papežského roucha a postavil ji před soud a odsoudil. Jinak by triumf nebyl úplný. (Vidíte a už jsme zase u rubáše.)
To druhé úskalí také není nijak povzbuzující: znamenalo by totiž, že s náboženstvím si politici hrají jenom jako se zaměnitelnou ideologií, že nemůžeme věřit tomu, co říkají a že nás mohou kdykoliv zaskočit obratem k nějaké jiné ideologii, která se jim bude hodit.
Takže, která z těch možností se vám víc líbí: boj ve jménu Alláha, boj ve jménu křesťanského Boha, boj zaštítěný pragmatickým používáním náboženství, jako ideologie?