Řekne-li se ve světě "postupimská konference", každý si asi vybaví jednání vítězných velmocí v létě roku 1945. Řekne-li se však "postupimská konference" v českém literárním světě, znamená to, že v tomto sídle pruských králů se už od roku 1995 v několikaletých intervalech konají mezinárodní vědecká sympozia, zabývající se některým údobím nebo vývojovým problémem české literatury...
19. a 20. století. Tato sympozia se stávají přehlídkou německé bohemistiky, vždy však jsou v hojné míře "při tom" i naši literární vědci a historikové. Ti se pokaždé mohou přesvědčit, že bohemistika u našich sousedů je mnohem kvalifikovanější a početnější, než jak míváme za to.
Nejnovější postupimské sympozium se konalo nyní, v poslední březnové dekádě, a mělo výstižný název: Český surrealismus. Mínil se tím v prvé řadě surrealismus literární, ale došlo ve vrchovaté míře i na výtvarné projevy surrealismu. Jednotlivé příspěvky se nejvíc zabývaly specifikami českého surrealismu v třicátých letech, a z toho vyplývaly samé zapeklité otázky. Zda surralismus v Čechách nekončí rokem 1938 nebo 1948, zda je surrealismus po roce 1945 dál tím původním, klasickým směrem a zda už nejde o jiné metody - a zda není surrealismus změněn k nepoznání existencialismem a vůbec problémy lidské existence, na něž široké uplatňování poznatků psychoanalýzy a kultu sexuality rozhodně už nestačí. A zda se surrealismus mezitím neproměnil v princip surreálna, tedy ve způsob pohledu na svět, díky němuž si dovedeme nejen představit, ale víc porozumět třeba poměrům ve společnosti, zvláště v politice, tj. v jednání lidí.
Badatelé bádají, rokují a přou se, což je úplně v pořádku. Co není tak úplně v pořádku, je skutečnost, že podobné sympozium o surrealismu nedokázala uspořádat česká strana, ač k tomu měla po roce 1989 nemálo příležitostí. Není to způsobeno pouze liknavostí některých pracovišť (kupříkladu pražská filozofická fakulta je tím proslulá), ale asi i tím, že na surrealismus se doposud početné kruhy naší humanitní inteligence dívají jako na něco divousovského, co do tzv. slušné literatury či kumštu vůbec nepatří, a že (to se neříká, ale...) Hitler a Stalin udělali moc dobře, když k surrealismu přistupovali jako ke zvrhlému umění. Mít klapky na očích a otáčet se zády k významné kapitole české moderní kultury, to není dobré vysvědčení, spíše "propadák". Ještě že se znovu, stejně jako na počátku národního obrození, o naši kulturu začínají intenzivně zajímat Němci!
