Nestává se tak často, aby divadelní prvotina hned vyšla knižně, teď se to však jedné autorské dvojici podařilo s filozofickou groteskou s názvem Najbrtův syndrom aneb Fujtaxl. Tuto "divadelní hru o dvaceti čtyřech obrazech" vydalo pražské nakladatelství Baset (v pátek 7. 2. proběhne čtení ukázek textu v pražské Viole) a nesepsali ji žádní zelenáči.
Jde jednak o brzkého čtyřicátníka Tomáše Hájka, filozofa a žurnalistu, který se dnes věnuje především krajinné ekologii, od začátku devadesátých let však vydal celou řadu beletristických knih i esejistických pojednání, z nichž uveďme aspoň filosofickou satiru Věk analýzy (1995) a úvahovou prózu s dlouhým titulem Nevěděl jsem, zda jsem se probudil do významného dne (2001). Na veřejnosti je známější o generaci či dvě starší Martin Štěpánek, který kdysi vynikl jako herecký talent na prknech Národního divadla a Činoherního klubu, potom však byl z politických důvodů donucen k odchodu do rakouského exilu a tehdy také mj. navázal mnohaletou spolupráci s Rádiem Svobodná Evropa. Oba tvůrci se nyní sešli při psaní crazy-komedie, která nám připomene staré dobré časy avantgardního umění a meziválečného divadla. Jako kdybychom se zde totiž octli v nějaké klasické expresionistické dramatické satiře: zesměšňován je tu celý svět, vymknutý z kloubů i z pantů, a samozřejmě i ti, kdo ho stvořili a kdo mu bezmyšlenkovitě či naopak velice prohnaně a mazaně slouží. Je to pochopitelně vesmír stojící na samých vyrozuměních a přesunech v hierarchii, svět, který je zglobalizovaný čili zredukovaný na základní schémata, mezi nimiž dominuje kult boje o moc a kult boje o sex - a do této mlýnice vstupuje prachobyčejný človíček jménem Najbrt (možná malá vzpomínka na Karla Čapka), který si s ničím neví rady, jakmile však má možnost užít si moci a slasti, chová se úplně stejně naprogramovaně jako všichni ostatní. Začne být trochu důležitý v okamžiku, kdy v jednom koutu zeměkoule vypukne válka proti pracím práškům, mýdlům a parfémům - a přestane být důležitý v okamžiku, kdy reklamní slogan "buďte duchovně hygieničtější" ovládne celou megafirmu, v níž Najbrt účinkuje. Hájek a Štěpánek jsou všude smrtelně vážní a ještě smrtelněji nevážní, v pestré směsici výjevů a výstupů však ukazují, že v současném pošetilém a potřeštěném světě může kdekdo být jak snaživým úředníčkem, tak snaživým premiérem, tak snaživým vrchním cenzorem - a třeba i snaživým prezidentkem. Fujtajxl!
