nahoru

Válka pokračuje...

l.p.fish 14. ledna 2003 • 13:40

Už na počátku prosince minulého roku rozpoutala americká korporace Dow Chemical válku na americké hactivistické scéně. V prosinci doručili její právníci žádost velkému americkému providerovi - firmě NTT/Verio - aby ukončila existenci stránky www.dow-chemical.com.

Už na počátku prosince minulého roku rozpoutala americká korporace Dow Chemical válku na americké hactivistické scéně. V prosinci doručili její právníci žádost velkému americkému providerovi - firmě NTT/Verio - aby ukončila existenci stránky http://www.dow-chemical.com. Nejednalo se totiž o skutečnou stránku korporace, ale o stránku známých parodistů a protikorporačních aktivistů ze skupiny Yes Men.
Jedním z podniků, které Dow Chemical vlastní je firma Union Carbide, zodpovědná za chemickou havárii v indickém Bhopálu, kde zahynulo v roce 1984 tisíce lidí. A právě výroky nového prezidenta firmy o této katastrofě se staly terčem vtipkování na zmíněné stránce. Právníci Dow však autory stránky okamžitě obvinili z porušování autorských práv (umělci použili firemní design) a kybersquattingu (obsadili doménu, která vzbuzuje dojem, že patří někomu jinému).
NTT/Verio se však nakonec rozhodlo stáhnout nejen zmíněnou stránku, ale k 28.únoru ukončit spolupráci s celou legendární newyorkskou sítí THING, která poskytuje už více než deset let služby různým digitálním umělcům či aktivistům. Na jejích stránkách probíhaly důležité diskuse, které utvářely pojem net.art, ale stala se také útočištěm mnoha umělců, jejichž jména jsou dnes skloňována ve všech amerických galeriích moderního umění. Na THING jste se mohli setkat s projekty Vuka Cosice , Heath Buntinga , Marka Napiera či švýcarské skupiny etoy. Kromě toho THING hostuje celou řadu uměleckých novin, magazínů a galerií, jako jsou třeba Willoughby Sharp Gallery, Journal Of Contemporary Art či Tenant.net.
Spor Dow Chemical s americkými umělci má dva rozměry, u kterých stojí za to zastavit se. Prvním z nich jsou zmíněné zákony. DMCA (Digital Millenium Copyright Act) a ACPA ( Anticybersquatting Consumer Protection Act) totiž podle všeho nerozlišují mezi podvodníčky typu Dana Parisiho či zlodějíčky kopírující díky vlastní neschopnosti cizí design a umělci, kteří komentují chování korporací. K tomu, aby člověk udělal parodii, prostě potřebuje znaky toho, co paroduje. V Evropě podobné zákony dosud neplatí, a tak stránku, která je dnes v Americe předmětem sporu, můžete vidět na několika evropských zrcadlech .
Snad nejsmutnější je ovšem fakt, že měli pravdu ti, co tvrdili, že Bushova “válka s terorismem” se brzy obrátí proti všem aktivistům a liberálním umělcům. “Pořád tomu nemůžu uvěřit”, hodnotí výpověď THING její newyorkský ředitel Wolfgang Staehle, “miluju tohle město, tuhle zemi, ale mám strach ze směru, kterým se vydáváme ”.

l.p.fish