Vždy na podzim mají čeští spisovatelé něco jako žně: to se na ně jako mana nebeská v bibli sesypou literární ceny. Pomalu se přitom začíná utvářet taková zvláštní tradice: nad Cenou Jaroslava Seiferta zpravidla nevznikají spory, ale za pár měsíců si už nevzpomenete, kdo ji dostal (letos básník a prozaik Jiří Gruša), nad laureáty státní ceny se naopak čím dál víc veřejnost vyplaší (nejnověji ji dostala dáma píšící pod pseudonymem Květa Legátová, kterou rok předtím u nás nikdo neznal), zatímco Cena Jiřího Ortena pro mladé literáty obvykle vyvolává nefalšovaný zájem, kterýpak talent je zase na světě! Tentokrát "Ortenovku" dostali hned dva tvůrci, básník Martin Langer - a dále zbrusu nové jméno české prózy Jaroslav Rudiš. Ten triumfoval se svou prvotinou Nebe pod Berlínem (Labyrint) a hned ukázal, že umí - že přinejmenším umí poutavě psát o mladých kumštýřích z různých zemí, vegetujících v okolí berlínského metra a snažících se žít svůj život, tak jako kdysi beatnici nebo rozhněvaní mladí mužové, tak jako později undergroundové komuny. Ale nejde o žádné pitvoření nebo opičení se po velkých vzorech: Jaroslav Rudiš je opravdu talent k pohledání. Prozatím píše jenom o svých vrstevnících, o lidech vstupujících do světa a hledající štěstí v cizině, ale jednou určitě napíše nějaké Nebe pod Prahou!
