Jmelí, jeho legendy a moje ignorantství

Jmelí, jeho legendy a moje ignorantství

Jmelí, jeho legendy a moje ignorantství

Položil jsem sám sobě otázku, vím-li, proč na Vánoce kupujeme jmelí a pak ho doma svátečně věšíme na lustr či jinam, případně cpeme do váz.



Napadlo mě jen, že jmelí má spojitost s naším dávným pohanstvím spolu s nějakou náklonností k bájemi opředenému národu Keltů, žijícímu před staletím v české kotlině. Ale to bylo jen takové tušení. A samozřejmě je tu záhadná spojitost s Vánocemi.

Vy, laskaví čtenáři, co vy víte o Vánocích a jmelí? A to hned, bez přemýšlení, anebo po krátkém zamyšlení – přiznáte barvu tak jako já?

Já si pak vzpomněl, že před dvěma lety jsem přece o jmelí napsal do tištěného Reflexu, a tak jsem se ještě více zastyděl. Pouhé dva roky... a už ani ťuk. To je z té dnešní všeobjímající záplavy informací, jež zřejmě vede k nucenému ignorantství čili nevědomosti, utěšuju se.

Takže jmelí a legendy všeho druhu o této rostlině botanického názvu Viscum, rodu vždyzelených poloparazitických rostlin z čeledi ochmetovitých. Podle křesťanů bylo původně stromem, z jehož dřeva biblický tesař Josef vyrobil kolébku pro Ježíška, pak prý z něj Římané zhotovili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom, když to zjistil, tak se hanbou rozpadl na malé keříčky, jež od té doby působí lidem dobro. Jmelí se pak stalo posvátnou a léčivou rostlinu. Došlo samozřejmě i na ty „moje Kelty“, jejichž kněží věřili, že jmelí ochrání dům před požárem a temnými silami. Ve středověku zase nastoupilo zesvětštění jmelí: hlásalo se, že díky svým lepivým semenům má moc vyvolat a udržet lásku, a tak je majitelé nevěstinců věšeli s červenými lucernami jako příslib lásky nad vchody.
V předminulém století si jmelí oblíbila Anglie, učinila z něj symbol Vánoc, a pak už jeho cesta vedla k nám. Fajn, takže takhle.

Že roste v korunách jehličnatých i listnatých stromů, to jsem vlastně věděl, asi jako skoro každý, ale to není příliš zajímavé, že. Víc už jsem ze svých dva roky starých poznámek nevykutal. Za rok, za dva mě bude zajímat, co jsem si z toho zapamatoval. S lehkým uzarděním již předem přiznávám, že nejspíš ty nevěstince. (Ano, citlivějším jedincům se už nyní omlouvám).






Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ