Když vyhrál žokej Josef Váňa Velkou pardubickou v roce 1991 počtvrté (pokaždé to bylo v sedle Železníka), řekla mu jeho žena, sama jezdkyně a trenérka, že popáté „Velkou“ nevyhraje, protože by to bylo proti přírodě...
Když vyhrál žokej Josef Váňa Velkou pardubickou v roce 1991 počtvrté (pokaždé to bylo v sedle Železníka), řekla mu jeho žena, sama jezdkyně a trenérka, že popáté „Velkou“ nevyhraje, protože by to bylo proti přírodě...
Ale i to se stalo v roce 1997, tehdy s Vronským. A tuto neděli vyhrál i pošesté. Co to znamená? Že Josef Váňa je přírodní úkaz a že manželky nemusí mít vždy pravdu.
Podle vlastních slova nemá Váňa ve svém těle kost, která by nebyla alespoň jednou zlomená. On totiž mnohé fraktury „přecházel“. Po jednom pádu si například zlomil několik žeber a poškodil dva obratle, ale v nemocnici nechtěl ležet, odmítl sádrové lůžko, podepsal revers, doma do sebe sypal brufeny a vylízal se z toho sám, aby... stihl jet kvalifikaci na Velkou pardubickou. Dva obratle srostly samy od sebe a on se tak zmenšil o čtyři centimetry. Šílenec! Nic jiného nelze říct.
V roce 1994 byl po pádu v dostihu v Baden-Badenu v klinické smrti, poté dva dny v kómatu, měl utrženou plíci, zlomenou pánev, otřes mozku, máme-li jmenovat hlavní problémy, ale po šesti týdnech začal trénovat a po dvou měsících od úrazu jel opět dostih. A další podobné historky provázejí celou jeho kariéru.
Za týden mu bude sedmapadesát, takže ví, že musí trochu brzdit. Navíc má jednu kyčelní endoprotézu, na operaci druhé nemá prý čas. Dokonce dává přednost operaci páteře, na kterou se chystá v prosinci, po sezóně. V sedle je však každý den: musí, protože jako uznávaný trenér má v tréninku mnoho koní a protože bez této práce nemůže být. Nicméně letos jel pouze jeden dostih. V Albertovci skončil s Welldancerem, kterého si chystal pro „Velkou“, poslední. A prý na něj nebyl hezký pohled. „Měl odejít již před lety, v plné slávě a na vrcholu, jako velký šampión!“ zaznívaly houfně hlasy z kuloárů.
Nedbal na ně a tuhle neděli jel skvěle a s podceňovaným valachem Tiumenem v závěru vyrazil do finiše a vyhrál nad favorizovanou bělkou Sixteen; zdálo se, že pro ni byla mokrá trať příliš těžká. Tribuny šílely, mnozí diváci slzeli.
Josef Váňa tak vstoupil nejen do historie Velké pardubické, ale zařadil se i mezi legendy našeho sportu, jakými jsou Zátopek, Železný, Čáslavská, Plánička, Bican, Hašek či Jágr. Dokonalý profesionál s maximálním vztahem ke všemu, co dělá.
Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ
