Ladislav Špaček a Tomáš Ujfaluši, uznávaný autor knih a pořadů o společenském chování a kapitán české fotbalové reprezentace. Co mají společného? Přinejmenším to, že si takříkajíc mediálně naběhli.
Ladislav Špaček a Tomáš Ujfaluši, uznávaný autor knih a pořadů o společenském chování a kapitán české fotbalové reprezentace. Co mají společného?
Přinejmenším to, že si takříkajíc mediálně naběhli. Jde o jejich výroky, což u Špačka, bývalého mluvčího Václava Havla, překvapuje nesrovnatelně víc než u fotbalisty.
Konkrétně o Špačkovi. TV Prima zjistila, že se zúčastnil rozlučkové party sbormistra Kulínského před jeho nástupem do vězení. A tak mu reportérka položila otázku (parafrázuji), zda to nebylo nepatřičné. Zjevně zaskočený Špaček odtušil: „Vy mě někam tlačíte?“ Reportérka se zmohla jen na slůvko „ano“, načež na druhém konci telefonní linky zaznělo – „nashledanou“.
Konkrétně o Ujfalušim. Zmiňovat nesčetněkrát omletý příběh celonoční pařby výtečníků po prohře se Slováky už nemá smysl, ale nelze pominout hráčovu reakci po medializaci průšvihu, jehož byl Ujfaluši údajně (a spíš určitě) organizátorem. V reakci pro tisk, kterou si nechal nejspíš zformulovat od svého agenta, uvedl, že „hráči si chtěli mimo centrum pozornosti a v atmosféře interní komunikace mezi sebou vyříkat názory na situaci, ve které se nacházejí“. A ještě dodal, že restaurace byla seriózní a veřejnosti přístupná.
Obě reakce jsou úsměvně trapné. Proč Ladislav Špaček přešel po otázce reportérky do protiútoku, že ho ona tlačí, a pak jí telefon „slušně“ položil?! Vždyť jí mohl například odpovědět, že ho se sbormistrem pojí letité přátelství, jež přece trestem vězení nemůže utrpět. Proč Tomáš Ujfaluši v duchu známého „zatloukat, zatloukat a zatloukat“ věší veřejnosti nadále na nos bulíky? Někteří další hráči, jako například Marek Jankulovski, mylně bulvárním tiskem označený za účastníka „večírku“, si totiž názory mezi sebou vyměňovali v hotelu Praha, kde byli fotbalisté ubytováni. A proč kapitán potřeboval vypíchnout, že restaurace byla seriózní a přístupná veřejnosti? Nejspíš proto, že v pozdních nočních hodinách veřejnosti přístupná nebyla, jak vypověděli svědkové.
Při platnosti onoho biblického „kdož jsi bez viny, hoď kamenem“ nemá smysl moralizovat. Ostatně oba „skutky“ jsou z kategorií prkotin. Spíš je na místě usměv nad trapnou ustrašeností obou pánů. Konstatování, že se oba stydí za své počínání, je naprosto zřejmé. Sami sebe usvědčili.
Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ (Reflex online)
Související články:
Pavel Kovář: ANI DESET FERGUSONŮ...
(Reflex online, 3. 4. 2009)
Prohráli jsme fotbal se Slováky a kdekdo v tom vidí národní tragédii. Pak tomu ještě několik hráčů nasadilo korunu: po ostudně slabém výkonu rozjeli s lepými děvami celonoční oslavičku, a to zrovna ve chvíli, kdy smutní fanoušci jeli mnohdy stovky kilometrů do svých domovů....
