Trenér Martin Šimůnek a sbormistr Bohumil Kulínský byli před pár lety obviněni z pohlavního zneužívání a ohrožování mravní výchovy mládeže. Trenér nařčení dvou gymnastek v pubertálním věku odmítal, byl však odsouzen na pět let vězení, trest nenastoupil a již dva roky je psancem na útěku. Sbormistr, jenž čelil obvinění od desítek -náctiletých sboristek, ...
byl loni odsouzen jen ke tříleté podmínce, ale minulý týden se trest změnil na pět a půl roku žaláře ...
Šimůnek obvinění nevyvrátil, třebaže za ním stály a stojí stovky lidí: gymnasté i gymnastky, jejich rodiče, kolegové trenéři, ale i nezpochybnitelné instituce – Český helsinský výbor, Český svaz gymnastiky, TJ Bohemians. Nic nebyly platné petice, posudky soudních znalců a ani změna obhájce.
Kulínský sexuálně atakoval 49(!) dívek, jimž mnohdy nebylo ani patnáct; v jednom případě souložil s dvanáctiletou. K počtu dívek dospěl soud podle jejich výpovědí a poté sbormistrovi udělil podmíněný trest se zdůvodněním: Společenský přínos šéfa souboru Bambini di Praga, který úspěšně propaguje naši kulturu ve světě, snižuje nebezpečnost jeho počínání. – To je tedy argumentace ...
Ale jsou tu další pozoruhodnosti: na jaře 2008, kdy se již rok nevědělo nic o místě Šimůnkova pobytu (podle jeho přátel už prý není v Evropě), napsal Kulínský o své kauze knihu Volný pád. Vydavatel ji propaguje slovy: ... je velmi otevřenou zpovědí, dává nahlédnout do jeho duše a přináší zajímavá odhalení ... Proč, probůh, o takovém selhání vychází kniha? Aby absurdit nebylo málo, křtila ji známá dokumentaristka a feministka Olga Sommerová, jež říká, že pro autora bylo psaní terapií. Budiž. Při křtu ještě jistá slavná kartářka dodala, že pan Kulínský je jednou z nejčistších duší, jaké zná. Umělec-zvrhlík je tedy mužem hodným obdivu? Ó ženy, jak často je nemožné vám porozumět!
Napsal jsem o Šimůnkovi několik článků. Jakkoli se spíš přikláním k jeho verzi, objektivně připouštím i možnost dle hesla Všechno je jinak. Četl jsem nyní po dlouhé době Šimůnkův web, kde ve svém posledním dopise mj. píše: Neutíkám před spravedlností ani před sebou samým. Utíkám před lží, pomluvou a před státem, který není schopen nalézt pravdu a bez logických úvah rozhoduje a ničí životy. A žádá Terezu, hlavní žalovatelku, ať najde odvahu a řekne pravdu. Vybízel by ji k tomu, byl by tak otrlý, kdyby všechno bylo jinak?
Se Šimůnkem sympatizuje i někdejší vychovatel, který na web napsal: Byl jsem obviněn z brutálního znásilnění, zneužívání atd. chovankami dětského domova. Čím lépe se člověk k těmto slečnám chová, tím víc mu dají za vyučenou. Dále líčí, jak po čtyřech letech vyšetřování a soudů dostal dva roky podmínku. Znechucen jednáním policie i justice chce o své kauze napsat knihu, jejíž poselství je jasné – varovat učitele či trenéry. Ono varování zní jednoduše: nepřehánět důvěrnosti ve styku se svěřenci a nezapomínat na to, aby při jednání byla vždy další dospělá osoba. V některých sportovních klubech ze západních zemí tohle pravidlo funguje, a tak chrání obě strany.
Související články:
Pavel Kovář: MISTR MÁ PODMÍNKU, ALE OSTATNÍ ... (Reflex online, 25. 4. 2008)
J.X. Doležal: MOUDRÝ ROZSUDEK (Reflex online, 23. 4. 2008)
Pavel Kovář: ODHALENÍ SEXUÁLNÍCH FAULŮ (Refelx č. 6/2007)
Pavel Kovář: PRESUMPCE VINY? (Reflex č. 15/2006)
reakce na článek – Lenka Phelps: PRESUMPCE VINY? (Reflex č. 19/2006)
Jan Potůček: VEŘEJNĚ DEKLAROVANÉ PRASE (Reflex č. 9/2006)
