Koupit hračku není hračka

Koupit hračku není hračka

Koupit hračku není hračka

Nákupní vánoční šílenství sviští naplno. Už před týdnem jsem našel ve schránce dvanáctistránkový leták nejmenované firmy s nabídkou dětských hraček. Na poslední stránce jsou tři „pecky“: plyšový pejsek za 4 999 korun, poník za 9 299 a dinosauří mládě za 9 999 korun. U každého zvířátka jsou také jejich snímky a charakteristiky:


Neuvěřitelně realistické štěně reaguje na váš hlas opravdovými pohyby a veselými štěněčími zvuky! – Neuvěřitelně realistický poník reaguje na hlas a dotek věrnými pohyby a zvuky. K poníkovi patří mrkev, kartáč, ohlávka a certifikát o adopci. – Dinosauří mládě hýbe ocasem i hlavou, mrká očima, otevírá a zavírá tlamu. Reaguje na váš hlas.
Pro představu – na obrázku sedí na dinosaurčeti asi čtyřletý kluk a nohama nedosáhne na zem; to aby bylo vidět, jak rozměrná je to příšera.
Po přečtení takového textu se chce zvolat známý slogan: „No nekupte to!“ Jenže ironicky. Ty hrůzy jsou podle obrázků v letáku tak komerčně hezoučké. Brr!
A tak první, co mě napadá, je konstatování, že s těmito hračkami si logicky nejvíc vyhráli jejich tvůrci. Po nich už nikdo, děti ani náhodou. Pro konstruktéry, elektrotechniky a mechaniky to totiž jistě byly pěkné hrátky při vymýšlení všelijakých hejblátek pro pohyby a zvuky zvířátek.
Vzápětí si kladu otázku: Myslí tvůrci takových hraček vůbec na děti? Řekl bych, že nikoliv, protože tyhle hračky jsou určeny rodičům či prarodičům, aby si jejich prostřednictvím a za velký peníz koupili něco jako odpustky za své špatné svědomí.
I když připustíme, že dítě se bude na chvíli těšit ze štěněčích či poníkových projevů, vyskočí si na dinosaura (nebude-li se ho bát ...), ptejme se – a co dál? Dítě dá poníkovi chroupat „jako“ plastovou mrkvičku, a ... co potom? Odpověď je jasná. Děsivě samoúčelné krámy skončí v koutě dětského pokoje, jako desítky podobných.
Koupit hračku není zkrátka žádná hračka. Přitom odnepaměti platí, že ty nejjednodušší, zejména když rozvíjejí fantazii, bývají nejmilovanější. Chce to ale trochu přemýšlet a znát dítě, kterému hračku dáváme.