Dvaadvacet miliónů malých tlouštíků

Dvaadvacet miliónů malých tlouštíků

Dvaadvacet miliónů malých tlouštíků

Podle dostupných údajů žije momentálně v zemích Evropské unie více než 22 miliónů dětí s nadváhou a do roku 2010 se podle odhadů jejich počet zvýší o 1,3 miliónu. Evropský parlament, který mě občas „dojímá“ vydáváním receptů na vše možné i nemožné (tentokrát to však neplatí), vyslechl minulý týden zmíněná fakta a navrhuje soubor opatření.


Ve stručnosti chce barevně označovat potraviny podle jejich nutriční hodnoty, aby se laická veřejnost snadno orientovala. Dále volá po omezení reklamy nezdravých potravin (co tomu řeknou zavedené fast foody a výrobci značkových limonád?!). Bude usilovat o zavedení kvalitnější stravy ve školách i školkách a o snížení DPH na ovoce a zeleninu (pod pět procent).
Jsou mezi evropskými tlouštíky i vaše děti či vnoučata? Zeptali jste se takto sami sebe, nebo spíš máte radost z toho, jak jim chutná a že nevypadají jako vyžlata? Vím, že tahle otázka není určena osvícenějším čtenářům, ale ignorantům, jimž „není beztak pomoci“. Ale kdo ví, třeba mnozí tenhle problém zatím jen podceňují. Přičemž v současné době, kdy už děti „nechodí jen tak ven“, ale rády sedí u počítačů a televize, to problém může být.
Mimochodem, čísla z Česka: sedm a půl desetiny dětí ve věku od 6 do 12 let má normální váhu, víc než desetina dětí nadváhu a desetina je obézní. Ve věkové kategorii 13 až 17 let má optimální váhu skoro 90 procent dětí, přes 6 procent se potýká s nadváhou a 4 procenta s obezitou. Na první pohled to možná nevypadá zle. Nezapomínejme ještě na dědičné sklony k tloušťce, s nimiž se těžko bojuje. I proto je každá aktivita v tomto směru vítaná.
Začátkem letošního roku jsem psal o školní jídelně strakonického gymnázia (Robi s cizrnou, Reflex 1/2008). Osvícená paní hospodářka Dagmar Matějková tam zavedla lakto-vegetariánský jídelníček coby variantu ke klasické školní stravě. Po dvou letech praxe ze 700 obědů denně vařila jídelna v průměru od 70 do 120 vegetariánských porcí. Nic moc, řeklo by se. Konzumovaly je převážně dívky (žádné překvapení), které chtěly být štíhlé (mnohé se tak mohly vyhnout anorexii). Dnes, téměř po roce od zveřejnění článku, jsem se paní hospodářky zeptal na možné změny přístupu dětí k lakto-vegetariánským porcím. Odpověď potěšila: vaří se jich tu jednou tolik, kolem dvou set. Důvod? Pomohl prý článek, po jehož přečtení několik rodičů zatelefonovalo, jestli mohou přijít a jídla ochutnat (ano, mohli). Pomohla i dětská zvědavost – zkusit to. Nejspíš proto tu tlouštíky, děti s nadváhou či obézní, nepotkáte. Přitom stačil jen nápad, nebylo nutné čekat na nařízení shora.



Související články:

Pavel Kovář: ROBI S CIZRNOU (Reflex č. 1/2008)