Byl jsem trochu smutný, ale závodím dál

Byl jsem trochu smutný, ale závodím dál

Byl jsem trochu smutný, ale závodím dál

O jednonohém cyklistovi Michalu Starkovi (43) jsem psal loni i letos. Kvůli křivdě, kterou na něm páchá Český paralympijský výbor, jenž by měl podporovat tělesně postižené sportovce, a proto se chovat lidsky i férově. Ale on se tak nechová. Proč?


Michal je členem Českého svazu tělesně postižených sportovců, který roky vede soud s paralympijským výborem, a tak odmítá „rozkaz“, aby svůj svaz opustil. Na oplátku ho šéfové paralympijského výboru loni nenominovali na mistrovství světa a letos na paralympiádu do Pekingu.
A důvody si trapně vykonstruovali a vylhali, byť se při jeho výkonnosti předpokládalo, že vždy získá několik medailí. Jde o nespravedlnost, které nikdo nedokázal zabránit. Snažili se o to úředníci na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, loni dokonce i vedení Senátu ČR, zájem projevil i Český olympijský výbor, byť to není v jeho pravomoci. Snažila se také média – televize i tisk. Leč vše bylo marné.
Příběh jako z éry minulého režimu je tím absurdnější, že dnes v době demokracie nemůže žádná instituce nařídit Českému paralympijskému výboru, aby soudní spor a osobní averze funkcionářů obou stran nechal stranou. V zájmu závodníka, v zájmu sportu, jenž má vychovávat k lidské slušnosti, a konečně i v zájmu české reprezentace.
Mluvil jsem s Michalem po skončení paralympiády, na níž česká výprava získala 27 medailí: 6 zlatých, 3 stříbrné a 18 bronzových. A z jeho slov jasně vysvítá, že on by také nějakou přidal. „Soutěže jsem sledoval a radoval se z úspěchů našich. A taky mi bylo smutno z toho, že tam nemůžu být a prodat svou formu. Zajímaly mě pochopitelně závody, v nichž bych startoval. Na dráze kraloval Angličan Richardson. Letos jsem s ním ve Španělsku prohrál v závodě na 1,2 km o necelé tři sekundy. V Pekingu nadělil tři sekundy druhému v pořadí... Ve stíhacím závodě na tři kilometry bych se vzhledem k dosaženým časům mohl prát o třetí místo. A do třetice: časovku vyhrál Francouz Thirionnet, kterého jsem letos v časovkách Evropského poháru jednou porazil o tři minuty a jednou s ním prohrál o pár setin sekundy...“
Michal dodal, že neúčastí na paralympiádě jeho cyklistický zdaleka život nekončí a zmínil několik úspěchů z poslední doby: například 19. místo v časovce jednotlivců na mistrovství republiky zdravých (!) amatérů. Druhé místo v závodě Šumavské ligy mezi zdravými příchozími. Na Světovém týdnu cyklistiky v Rakousku vyhrál dvě etapy závodu handicapovaných, když v časovce dosáhl vynikajícího rychlostního průměru 42 km/hod.
„Už jsem oznámil, že po této sezóně nekončím! Vede mě k tomu i to, že ve své kategorii nejsem pořád nejstarším veteránem,“ říká Michal. Zní to sympaticky, nicméně se lze domnívat, že Český paralympijský výbor bude Michala nadále „dusit“, nepouštět do ciziny jako oficiálního reprezentanta, a nikdo s tím nic nenadělá.



Související články:
Pavel Kovář: PŘÍBĚH USVĚDČUJÍCÍCH MEDAILÍ (Reflex online, 20. 11. 2007)
Pavel Kovář: ŠPATNĚ MASKOVANÝ PODRAZ (Reflex 34/2007)
Pavel Kovář: KDYBY STARTOVAL, MOHL MÍT DVĚ MEDAILE (Reflex online, 27. 8. 2007)