Mistr má podmínku, ale ostatní ...

Mistr má podmínku, ale ostatní ...

Mistr má podmínku, ale ostatní ...

...dostali tresty natvrdo. Umělecký vedoucí Bambini di Praga Bohumil Kulínský je vinen ze čtyřiceti případů sexuálního zneužívání nezletilých dívek, ale odešel od soudu s podmínkou. Akademický sochař Pavel Opočenský byl za sex s dívkami stejné věkové kategorie, kterých bylo třicet, odsouzen k šesti letům vězení. Gymnastický trenér Martin Šimůnek byl potrestán za pohlavní zneužití dvou dívek sedmi roky žaláře. První zajímavý závěr zní: čím většího počtu zneužití se obžalovaný dopustí, tím nižší trest dostane...


Kulínský odešel od soudu se třemi roky podmínky, pětiletou zkušební lhůtou a desetiletým zákazem práce s dětmi. Opočenský si půlku trestu odseděl a pak byl pro dobré chování propuštěn. Šimůnek trest nenastoupil, protože, jak řekl svým blízkým, ztratil důvěru v českou justici, uprchl zřejmě do ciziny a stal se celoživotním psancem.
Vím o Šimůnkově případu poměrně dost, psal jsem o něm v roce 2006. Nehodlám se opakovat, nechci a ani nemůžu být jeho „mediálním advokátem“. Dodám jen: lidé z jeho okolí, a to nejsou jen jeho přátelé, považují nařčení hlavní aktérky případu, povahově nevyrovnané dívky, za absurdní a vymyšlené. Dále tvrdí, že trenér, vědom si své neviny, soud zpočátku podcenil, když se nechal hájit nekvalitní advokátkou. Později angažoval dr. Sokola, nyní úspěšného přímluvce Kulínského, ale to prý již bylo pozdě. Takže výsledek? K Nejvyššímu soudu v prosinci 2006, kde se mělo projednávat jeho dovolání, se nedostavil a od té doby je nezvěstný... Znamená Šimůnkův únik před trestem přiznání viny? Může být. On však o svém možném útěku mluvil již dříve. Měl obavy z poměrů panujících v našich věznicích. Byl subtilnější postavy, žádný „Rambo“ typu Opočenského, jenž se, jak známo, postavil kdysi skinům s dýkou v ruce. Šimůnek nechtěl být obětí vězeňských „homo-zvrhlostí“.
Vraťme se ale k obecnějšímu náhledu na věc. Pro Kulínského je asi největším trestem zákaz práce s dětmi, i když si je možné představit, jak ho obejít. Proč by v umělecké práci nemohl pokračovat zprostředkovaně, bez přímého kontaktu se souborem? Soudce Miloslav Ježek zdůvodnil podmíněný trest mimo jiné tím, že dirigent svou činností dělal dobré jméno Česku v zahraničí. To je víc než nešikovný argument a téměř rada: „Člověče, páchej nekalosti, ale pokud proslavíš svou vlast, nic moc se ti nestane.“ K čemu pak existují zákony?
Škoda, že si soudce Ježek nepřečetl před vynesením rozsudku názor dětského psychiatra Iva Kunsta (v MF Dnes vyšel 24. 4. 2008, ve stejný den, kdy byl vynesen rozsudek), v němž je přesně vysvětlen „institut Mistra narcise“, jak jej Kulínský sám, se všemi zrůdnými pravidly, především psychologického nátlaku, v souboru nastolil.



Související články:

J.X. Doležal: MOUDRÝ ROZSUDEK (Reflex online, 23. 4. 2008)
Pavel Kovář: PRESUMPCE VINY? (Reflex č. 15/2006)
Jan Potůček: VEŘEJNĚ DEKLAROVANÉ PRASE (Reflex č. 9/2006)