Blížící se olympijské hry v Pekingu, zapálení olympijského ohně v Řecku s okamžitými a zesílenými protesty jak proti čínské politice obecně, tak proti olympiádě i dění v Tibetu – o tom dnes mluví a píše celý svět. Není to však vůbec nic nečekaného, protože politikum se promítalo do novodobého olympijského hnutí takřka od jeho vzniku roku 1896.
Například již na třetích hrách v Saint Louis 1904 byl v programu tzv. antropologický den, kdy „bílá“ segregační Amerika šokovala svět uspořádáním oddělených soutěží „nižších“ ras, tedy závodníků jiné pleti... Dodnes je to velká kaňka v olympijské historii.
Českým sportovcům v rakousko-uherské monarchii sloužily olympiády k posílení národního uvědomění. Při zahájení her ve Stockholmu 1912 kráčeli samostatně za rakouskou výpravou pod označením Autriche-Tchèques, ale s českou vlajkou, což Vídeň samozřejmě silně popudilo.
O zneužití berlínské olympiády 1936 fašistickým Německem toho bylo napsáno hodně. Podobně usilovalo o propagaci svého režimu i sovětské Rusko při moskevských hrách 1980, které však bojkotoval západní svět kvůli vojenskému vpádu SSSR do Afghánistánu. Sovětský blok to pak Západu „vrátil“ bojkotem her 1984 v Los Angeles, na což dodnes trpce vzpomínají mnozí naši reprezentanti, kterým byla upřena šance na zisk medailí.
Mezitím na OH 1968 celý svět sympatizoval se sportovci okupovaného Československa a také tam američtí atleti Smith a Carlos s černými rukavicemi na stupních vítězů protestovali proti přetrvávajícímu rasismu v USA.
Na příští olympiádě, v Mnichově 1972, došlo k atentátu na izraelské sportovce, a když tehdy olympionici chtěli zaslat dopis generálnímu tajemníkovi OSN se žádostí o otevření světového politického dialogu, vedení olympijské vesnice jim to neumožnilo s argumentem, že by se tím na olympiádu dostala politika... Vypráví o tom v Cause nového tištěného Reflexu diskařka Olga Connollyová-Fikotová, autorka právě onoho dopisu. (Mimochodem v pátek 28. 3. od 15 hodin podepisuje své paměti Kruhy osudu v knihkupectví Kanzelsberger na Václavském náměstí.)
Takže dnešní „korektnost“ Mezinárodního olympijského výboru (MOV), vyjádřená stanoviskem „protestujte si, jak je libo, ale nikoliv na sportovištích a v souvislosti s hrami“, není také nic nového. Jistěže nebylo dobrým krokem svěřit pořadatelství OH 2008 Číně, zemi komunistické diktatury a zároveň velkého ekonomického rozmachu, jakkoli se to snaží představitelé MOV obhajovat. Stalo se tak proto, že sport je dnes čím dál větší byznys. Z toho důvodu, viděno realisticky, nemají jinak nanejvýš ušlechtilé olympijské, ale ani jiné dobré myšlenky šanci uspět. Bohužel.
Související články:
Tomáš Feřtek: ZRUŠTE TU OLYMPIÁDU! (Reflex online, 20. 3. 2008)
Anketa: BOJKOT OLYMPIÁDY V ČÍNĚ? (Reflex online, 17. 3. 2008)
