Prezident republiky je nejvyšší ústavní představitel země, proto se má těšit velké vážnosti i respektu. Tomu lze rozumět. Kdekomu však mohl poněkud vadit humbuk jak kolem jeho volby, tak také inaugurace. Například „miliónové“ prezidentské plnicí pero, jímž podepisoval svůj slib...
...
Firma, která ho dodala, se spokojeně nakrucovala před televizními kamerami. To byl panečku „píárek“ za všechny prachy. A vstřícný, sebe vždy rád prezentující pan prezident jí v tom ochotně pomáhal. Jako by neměl nic užitečnějšího na práci. Takto podlehnout sebeobdivu...
Vzpomněl jsem si na terminus technicus z 90. let: Klausovy mikročasy. Co to znamená? Pracovitý a pilný Václav Klaus, jak pravila legenda, využíval vždy smysluplně každou sekundu života, takže například při basketbalovém utkání, když se ocitl na střídačce, sáhl prý do tašky pro slovníček a učil se španělská slovíčka. Nepromarnil ani vteřinku.
Také jsem si za současného přesycení médií Klausem na všechny způsoby vzpomněl na vyprávění Miloše Zemana. Ten v dokumentu o sobě, čili neobyčejně samožerském (proč velcí mužové dnešní politiky podléhají tak lehce sami svému vlastnímu „kouzlu“?), pravil, že Klaus nemá smysl pro humor. Dokumentoval to historkou z povodní v roce 1997, kdy společně nastoupili do helikoptéry, aby přehlédli z výšky škody. Zeman měl říci: „Vašku, víš-li, že kdyby se vrtulník zřítil, půlka národa se bude radovat a půlka truchlit?“ Načež Klaus po celý let nepromluvil ani slovo. Údajně. Dovedu si to představit. Nemít smysl pro humor je děsivá dispozice, která však nevadí ani tak dotyčnému jako jeho okolí, bohužel.
Mně osobně, jakkoli chovám respekt k historii naší země a k jistým tradicím, by postačilo, aby prezident po svém zvolení uskutečnil slib civilně, například v poslanecké sněmovně, to znamená bez hradního divadélka. Moderně a uměřeně. Prezident přece není král ani monarcha a svůj majestát může posilovat jinými způsoby.
