Házenkáři: jedinci dobří, tým zoufalý

Házenkáři: jedinci dobří, tým zoufalý

Házenkáři: jedinci dobří, tým zoufalý

Co z tvrzení v titulku vyplývá, je jednoznačné: chybu hledejme v trenérech a vedení týmu, tedy i v házenkářském svazu. Naše házená, před půlstoletím, ale ještě i v 80. letech zásluhou pražské Dukly světová, je dnes jedním slovem – trapná. A skoro nikoho už pomalu nezajímá, proto se skoro bojím psát tento sloupek. Nicméně nedá mi to, mám totiž pořád tuhle hru rád.


Na olympiádě hráli naši házenkáři naposledy v Barceloně 1992 a tým tvořili převážně ještě hráči, mající kvalitu z již zmíněné Dukly. Poté však nastal a stále pokračuje pokles úspěšnosti. Dnešní stav je takový: několik oddílů vychovává na slušné úrovni mládež, pak se však ti nejtalentovanější hráči v naší lize jen ohřejí a odcházejí za výdělky do zahraničních soutěží, kde patří k oporám. Totéž platí ve fotbale, hokeji, basketbalu či volejbalu, ale v těchto sportech dosahuje česká reprezentace úspěchy. Proč tedy házená nikoliv?
Takže jsme zpátky u trenérů. Pavel Pauza, jenž sám nedávno hrál a kdysi začínal v Dukle, není ani zdaleka takovou trenérskou osobností, na jakou byla naše házená zvyklá v osobě například Jiřího Víchy. Podle mých informací z několika zdrojů nechává skladbu týmu na samotných hráčích, jak si tzv. „rada starších“ přeje, aby vyhlížela sestava. Vloni na MS do Německa z tohoto důvodu nominoval například chronicky zraněného Házla, jistěže dobrého hráče, ale bez patřičné kondice. Po výbuchu mužstva, které před šampionátem „vyhrožovalo“ ziskem medaile (!), aby nakonec v boji o 11. místo prohrálo s Tuniskem, však trenér Pauza u reprezentace zůstal. Svaz ho neodvolal a situaci neřešil. Proč?
Na letošní ME do Norska odjížděli hráči skromněji, a to i proto, že neměli v kádru zraněného nejlepšího střelce a hvězdu německé ligy Filipa Jíchu. Prohráli tři zápasy – se Slovinci, Chorvaty a Poláky – a jeli domů. Nedostali se ani mezi dvanáct týmů! A ještě udělali ostudu tím, že nastoupili s Prachařem, jenž nebyl na soupisce poslané organizátorům turnaje. Vzniklo to tím, že patřil do širšího kádru, takže v týmu byl i nebyl, ale pak „někdo“ zapomněl, že na soupisce není, takže hráč odjel s výpravou... Zkrátka takový náš šlendrián. Prachař nastoupil v úvodním zápase se Slovinskem, byť správně nesměl, ale organizátoři na to přišli až po zápase... Zřejmě je nenapadlo, že by k něčemu tak absurdnímu mohlo dojít. A teď si představme, že bychom utkání s tímto pro nás nejpřijatelnějším soupeřem neprohráli 32:34, ale vyhráli. To by pak zápas dodatečně skončil kontumací a tím větší ostudou. Tak taková je naše dnešní házená, kdysi tak slavný a úspěšný sport.