Ty, které mám na mysli, píší ovšem lidé, respektive ti méně sociálně přizpůsobiví mezi námi, čili prevíti. Vysvětlím: číhají u pošt nebo obchodů a kradou tam uvázané psy. To je první část jejich plánu. Druhá spočívá v tom, že v příštích dnech obcházejí lokalitu a sledují vylepená oznámení o ztrátě zvířete s uvedením kontaktu a příslibem odměny...
. Potom se přihlásí s vymyšlenou báchorkou, jak pejska našli a postarali se o něj. Mají nelíčenou radost, že vše dobře dopadlo a oni k tomu přispěli. Pokud jde o odměnu, nejsou upejpaví.
Takových příběhů se událo v pražských Vršovicích poslední dobou, právě v době předvánoční, několik a mě mrzí, že jsem se o nich dozvěděl při hovoru s psíčkaři až včera. Na pozoru by se měli mít především majitelé menších plemen, protože s těmi většími či ostřejšími by čekalo únosce více starostí a také by jim stouply „náklady“, protože uneseným musejí přece jen dát nažrat.
Co nastane, když únosci neobjeví na domech či kandelábrech úpěnlivé oznámení o ztrátě zvířete, protože Vršovice jsou velké a oni nezašli do míst, kde byla vylepena? A tudíž se nemohou ozvat a předstírat nález? Naštěstí v nich zůstalo ještě něco lidského, i když... Pejska odvezou do jiné čtvrti a tam přivážou třeba před supermarket. V příběhu, který znám z první ruky, malého vršovického jezevčíka uvázali v Karlíně. Tady celý den mrzl a naříkal, až si ho někdo všiml, zavolal do útulku v Troji, tam přečetli nalezencův čip, kontaktovali majitele a teprve pak měl několik dnů smutný příběh šťastný konec.
Napadá mě, že takto vylíčená historka může sloužit jako návod pro další prevíty. Ale na druhou stranu si říkám, že oni, alespoň jak si je představuji, nejsou na internetových stránkách zrovna doma. Hlavně si však myslím, že takový návod jim bude k ničemu, když my psíčkaři budeme více ostražití a tudíž jim nedáme šanci.
